12 C 244/2022-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno pod výroky I. a II., s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace, v nichž byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, jejž se zavázal vrátit s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný úvěrovou částku neuhradil řádně a včas, proto mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž pak mělo docházet k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postoupení pohledávek. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky úvěrová pohledávka dosáhla výše 14 460 Kč, jež sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 180 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 130 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 365,62 Kč, tj. od [datum] do [datum], z jistiny, úrok z prodlení z téhož základu od [datum] do zaplacení a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. K žalobě doložila zejména smlouvu o úvěru ze dne [datum], obchodní podmínky, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě za postoupenou pohledávku, výpis úkonů mimosoudního vymáhání, předžalobní upomínku. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3 Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav: 4 Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky [anonymizována tři slova] pro poskytování úvěru splatných jednorázově (SPL 2019 [číslo]) a na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský a neúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč bez zápůjční úrokové sazby se splatností do [datum], a sice na účet č. [bankovní účet]. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a o poplatku za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky), byly zahrnuty do smlouvy. Po připsání verifikační platby došlo k následnému čerpání úvěru ve výši 16 000 Kč. Upomínkou ze dne [datum], k níž nebyl doložen doklad o odeslání, měl být žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 12 450 Kč. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], k níž nebyl doložen doklad o odeslání, měl být žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 12 590 Kč. Výzvou před podáním žaloby k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum], k níž nebyl doložen doklad o odeslání, měl být žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 14 460 Kč. Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž pak mělo docházet k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postoupení pohledávek. Přílohou 7 – společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek – ze dne [datum] byla převedena pohledávka původního věřitele za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky, jež bylo předáno k přepravě byl povinný informován o postoupení pohledávky ve výši 14 460 Kč. Dopisem ze dne [datum], k němuž nebyl doložen doklad o odeslání, měla žalobkyně sdělit žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za jeho osobou na ni, a že žalovaný měl být vyzván k úhradě dluhu ve výši 14 473,92 Kč. 5 Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6 Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7 Podle § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. 8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10 Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva, jak vyplývá z jejího označení, byla se žalovaným uzavřena jako se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel, tedy úvěrující má s odbornou péčí posoudit, zda žalovaný – dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný projevil vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud mu podmínky nevyhovovaly, nemusel je uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022). 11 V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně ke svým tvrzením nedoložila žádné důkazy, proto neunesla bř