13 C 47/2023-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 29 989,97 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 279,64 Kč za dobu od zesplatnění do podání žaloby, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 29 989,97 Kč ode dne 14. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 848,09 Kč od zesplatnění do podání žaloby a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 989,97 Kč ode dne 14. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 1. 2020 smlouvu o poskytnutí povoleného přečerpání účtu [číslo], na základě níž bylo žalovanému otevřeno povolené přečerpání běžného účtu až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek jistiny, úroku ve výši 18,90 % ročně, naběhlých úroků z prodlení v zákonné výši a poplatků. Žalovaný své závazky neplnil řádně, proto žalobkyně prohlásila celý úvěr v souladu se smlouvou ke dni 18. 1. 2022 za splatný. Ke dni podání žaloby tak žalobkyni vznikl vůči žalovanému uplatněný nárok, z nějž žalovaný neuhradil ničeho. K otázce úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že přečerpání běžného účtu bylo schváleno ve standardním procesu, kdy vstupní příjmy žalovaného byly zjištěny ve výši 19 500 Kč čistého, vstupní výdaje 12 015,38 Kč a platební kapacita žalovaného 7 484,62 Kč, tedy pro předpokládanou minimální splátku 1 500 Kč dostatečná. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí žalovaného + CBCB, rizikovost na základě aplikačního skóre jako velmi malá, dále byla provedena konrola insolvencí, exekucí, interních blacklistů, neplatných dokladů, posouzen účet, zda nevykazuje nestandardní operace apod. Všechna kritéria byla splněna. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Právní zástupce žalobkyně se z účasti na soudním jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení i právního zástupce žalobkyně. 3. Soud ve věci rozhodl na základě provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o ČSOB Plus kontu, že žalobkyně zřídila pro žalovaného dne 14. 12. 2017 běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 1. 2020 podal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru [číslo] k běžnému účtu formou povoleného přečerpání do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. V žádosti žalovaný vyplnil, že je zaměstnancem s pracovním poměrem na dobu neurčitou, manuálně pracující, vyučen, bez vyživovací povinnosti, žijící v nájemním bytě s čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč Měsíční pravidelné výdaje představují částku 3 000 Kč + splátky 800 Kč. Příjmy a výdaje měly být doloženy historií běžného účtu. Dne 15. 1. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání účtu, před čímž byly žalovanému poskytnuty předsmluvní informace. Dle elektronického výpisu poskytla žalobkyně žalovanému dne 17. 1. 2020 částku 30 000 Kč, kterou žalovaný téhož dne čerpal. Z elektronického výpisu z běžného účtu žalovaného soud dále zjistil, že jeho příjem představoval v měsíci říjnu 2019 částku 10 000 Kč, v měsíci listopadu 18 653 Kč a v prosinci 17 066 Kč. Ke dni 18. 12. 2019 žalovaný dále čerpal úvěr ve výši 42 000 Kč. Žádné výdaje výpis běžného účtu neobsahuje. Z informací z Credit Bureau (CBCB) vytvořených k 30. 11. 2019 se podává, že žalovaný má od 29. 3. 2019 uzavřen jeden existující úvěrový kontrakt s úvěrovým limitem 33 000 Kč a výší měsíční splátky 1 377 Kč, přičemž 2 splátky v celkové výši 2 708 Kč jsou evidovány po splatnosti. Žalobkyně dále předložila formulář standardního schvalování k žádosti [číslo] (CRIF) dle kterého byl žalovanému poskytnut žalobkyní dne 18. 12. 2019 spotřebitelský úvěr ve výši 42 000 Kč s měsíční splátkou úvěru 1 455 Kč. Žalobkyně k důkazu doložila rovněž interní pojednání o úvěruschopnosti, které však není nikterak verifikováno ani datováno. Jak vyplývá z oznámení o zesplatnění, žalobkyně úvěr z důvodu porušení smluvních podmínek dne 18. 1. 2022 zesplatnila. Listinu dle dodejky odeslala žalovanému na jeho korespondenční adresu. Zásilka byla uložena k vyzvednutí na poště dne 25. 1. 2022. Oznámení neobsahovalo vyčíslení dluhu. Následně žalovaného vyzýval k úhradě nárokované částky právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022 odeslanou žalovanému dne 5. 10. 2022. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 9. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud má v projednávané věci za prokázáno, že účastníci řízení platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu i smlouvu o úvěru formou přečerpání účtu. Soud se tedy dále zabýval tím, zda může mít za prokázáno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně výpisem z běžného účtu doložila pouze tolik, že žalovaný dosáhl v měsíci listopadu 2019 příjmu 18 653 Kč a v prosinci 2019 příjmu 17 066 Kč. Z žádného důkazu skutečně nevyplývá, že by jeho příjmy standardně představovaly částku 19 500 Kč měsíčně, jak žalobkyně tvrdí. Dokonce v měsíci říjnu se jednalo jen o 10 000 Kč. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného právě v částce 12 015,38 Kč, nejsou podloženy žádnými důkazy, ze kterých by částka vycházela, a to ani z údajů, které by byly žalovaným i jen nadiktovány. Z doložených databází rovněž vyplývá, že žalovaný měl v době sjednání úvěru již poskytnuty tři jiné úvěry, dva u žalobkyně, třetí u dalšího subjektu. První z úvěrů poskytnutých žalobkyní vykazoval při uzavírání úvěrové smlouvy v daném případě dokonce nedoplatek dvou splátek, u druhého z úvěrů ještě nebylo se splácením ani započato. S ohledem na tato zjištění nelze přisvědčit žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dostatečně. K danému soud zdůrazňuje, že splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dok