6 C 106/2023-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 6.1.2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 19 140 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 28.12.2021 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce („ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč („ Jistina“), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 28.12.2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč („ Poplatek“). Jistina a Poplatek byly splatné dne 27.1.2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy, písemné výzvy odeslány dne: 3.2.2022, 10.2.2022, 17.2.2022, 26.02.2022, 13.03.2022). Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobkyně požaduje činí 15 750 Kč a sestává z Jistiny a poplatku ve výši 13 250 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč Dále žalobkyně nárokovala smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 28.12.2021 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne 28. 1.2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 2.1.2023, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 390 Kč. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 3. Z potvrzení o provedené platbě vystaveném dne 16.11.2022 soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 28.12.2021 vyplacena částka 4 000 Kč a dále, že na tentýž účet byla dne 5.1.2022 vyplacena částka 6 000 Kč. Dále je z dalšího výpisu patrné, že protiúčet č. [bankovní účet] je veden na žalovaného, jak plyne z verifikační platby 1 Kč dne 28.12.2021. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelové a bezhotovostní zápůjčky v celkové výši 4 000 Kč s převodem na účet č. [bankovní účet] Smlouva je za žalovaného podepsána dne 28.12.2021 prostřednictvím [příjmení] kódu [číslo]. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. O140461097 plyne, že byl uzavřen mezi stranami, a že jeho předmětem je navýšení zápůjčky o 6 000 Kč, tzn celková výši zápůjčky činí 10 000 Kč. Dodatek je za žalovaného podepsán dne 5.1.2022 prostřednictvím [příjmení] kódu [číslo]. Stejně tak jsou za žalovaného dne 28.12.2021 podepsány předložené obchodní podmínky žalobkyně. 5. Z dopisu ze dne 15.11.2022 soud zjistil, že tímto dokumentem byl žalovaný vyzván k úhradě částky 19 559 Kč ve lhůtě 3 dnů. Předložen byl dále doklad o odeslání zásilky dne 15.11.2022. 6. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 7. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici žádné důkazy prokazující zkoumání majetkové situace žalovaného. Soud za dané situace tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. 10. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 28.12.2021 a dodatek smlouvy 5.1.2022. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 11. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto sou