6 C 161/2023-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.3.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 140,60 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně za podmínek uvedených ve smlouvě žalovanému dne 20.12.2021 spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele [webová adresa]. K ověření identity a bankovního účtu žalovaného žalobkyně uvedla, že identita žalovaného byla ověřena pomocí občanského průkazu a aplikace [anonymizováno], která podléhá úpravě směrnice„ [anonymizováno]“. Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne 20.12.2021 úvěr ve výši 9 800 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. S ohledem na to, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen žalobkyni v souladu s čl. 4 VOP uhradit spolu s jistinou i tyto úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok z úvěru činil 2 646 Kč. Poskytnutí úvěru převodem na bankovní účet žalovaného v uvedené výši vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 19.1.2022. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit, tak činila 12 446 Kč. Žalovaný však v termínu splatnosti a ani do dne sepisu žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající se z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 12 446 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné jistiny 9 800 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 20.1.2022, do úplného zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 19.1.2022 je smluvní pokuta účtována ode dne 20.1.2022 z částky 9 800 Kč a nárokována je v částce 3 694,60 Kč. 2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 20.9.2023 omluvila, žalovaný, ačkoliv byl řádně obeslán se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující: 4. Z náhledu účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že je veden na žalovaného, že zpřístupněn byl náhled na období šesti měsíců a zůstatek na účtu činí 3 084,44 Kč. Součástí přehledu je také přijetí částky 8 000 Kč z titulu půjčky od [právnická osoba] 5. Z dotazníku ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že je žalovaný [anonymizováno], žije s [anonymizováno], je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] v [anonymizováno]. Jeho čistý měsíční příjem činí 31 000 Kč a měsíční výdaje činí 8 760 Kč. Domácnost sdílí se třemi dalšími osobami, které disponují příjmy. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 1.2.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě částky 22 073,16 Kč ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Z potvrzení o odeslání písemnosti soud zjistil, že tato byla žalovanému odeslána dne 2.2.2023. 7. Z výpisu účtu žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 20.12.2021 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 9 800 Kč. Dle zprávy pro příjemce se jedná o půjčku dle smlouvy [číslo]. Transakce je dále označena [číslo]. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi stranami (žalovaný je označen rovněž [rodné číslo]) a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč. Bylo sjednáno, že za datum uzavření smlouvy se považuje datum odeslání finančních prostředků žalovanému uvedené na faktuře ke smlouvě. 9. Z faktury ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 9 800 Kč v jedné splátce ke dni 19.1.2022. Jako datum odeslání finančních prostředků žalovanému je uveden 20.12.2021. 10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko náhled účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet], kdy je nutno konstatovat, že není zřejmé, zda jde o výpis úplný, jeho formát je nepřehledný a pro posouzení majetkové situace žalovaného tedy zcela nevhodný. Pokud se jedná o listinu označenou jako„ dotazník“, není patrná její verifikace ze strany žalovaného, nadto nebyly žalobkyní předloženy důkazy, které by v „ dotazníku“ uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalovaného osvědčovaly. Dále již z náhledu účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný čerpal půjčku (úvěr) i u jiného subjektu a není patrné, zda vůbec, příp. jakým způsobem, žalobkyně tuto skutečnost posuzovala a stran úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotila. Nelze tedy než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá. Soud proto nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. 14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne 20.12.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 15. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jedná