1 Žalobou ze dne 4. 3. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 30 146 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 994,71 Kč, s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 16 222,60 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 389,64 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 16 222,60 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 45 869 Kč s kapitalizovaným úrokem 6 254,99 Kč, s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 24 269,51 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 349,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 24 269,51 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (nárok 2).2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 29. 8. 2022 byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 24 946 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 19 282 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 2 141 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 29. 5. 2024. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 14 800 Kč.3 Dále byla dne 1. 8. 2022 mezi žalovaným a původním věřitelem smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 36 669 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 28 923 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 3 175 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 1. 5. 2024. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 20 800 Kč.4 Žalovaný k podané žalobě nevyjádřil.5 Předvolání k jednání nařízenému na den 27. 7. 2026 bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem, tento se k jednání bez omluvy nedostavil a setrval v procesní pasivitě. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti strany žalované.6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 29. 8. 2022. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 24 946 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 19 282 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 2 141 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 29. 5. 2024 a činila 2 126 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 20 611 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 11 200 Kč bez bližšího určení, interní splátky pak 3 175 Kč, externí splátky 1 800 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z oznámení o stanovení výše invalidního důchodu. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 14 800 Kč.Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 1. 8. 2022. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 36 669 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 28 923 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 3 175 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 1. 5. 2024 a činila 3 169 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 19 977 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 9 200 Kč bez bližšího určení. Příjem žalovaného byl ověřen z oznámení o stanovení výše invalidního důchodu. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 20 800 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovaným z obou uvedených úvěrových smluv.Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 31. 10. 2025, přičemž jeho odeslání na adresu žalovaného označenou jím v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 21. 11. 2025.7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznických karet vycházela předchůdkyně žalobkyně z běžných měsíčních výdajů 9 200 Kč, resp. 11 200 Kč, které jsou uvedeny v zákaznické kartě bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Nevyplývá pak z provedeného dokazování, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoliv zabývala ověřením deklarované výše nákladů žalovaného, které se na první pohled jeví jako nápadně nízké, pokud z nich mají být uspokojeny veškeré jeho potřeby včetně bydlení, stravy, ošacení, zdravotní péče atd. Tato skutečnost měla vést předchůdkyni žalobkyně ke zvýšené pozornosti při přezkoumávání sdělených údajů. V případě nároku ad 1) pak uvedené platí tím spíš, že žalovaný již při žádosti deklaroval, že již splácí dva starší závazky. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalovaného tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Strana žalující nenavrhla žádné další důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti, ačkoliv byla v tomto směru soudem poučena při ústním jednání.14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.15 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16 Tím, že žalovanému byla vyplacena dle smlouvy ad 1) částka 20 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž uhradil částku 14 800 Kč, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 5 200 Kč. Dle úvěrové smlouvy ad 2), pak žalovaný obdržel plnění 30 000 Kč, přičemž dle tvrzení žaloby uhradil částku 20 800 Kč a žalobkyni tak náleží nárok na částku 9 200 Kč.17 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 14 400 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.18 Při úvaze o lhůtě k zaplacení částky 14 400 Kč soud přihlédl k tomu, že z důvodu procesní pasivity žalovaného nejsou k jeho současné socioekonomické situaci jakékoliv poznatky a uložip proto plnění v obecné lhůtě dle § 160 o. s. ř.19 Ve věci byl převážně procesně úspěšný žalovaný, kterému v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.