1 Žalobou z 8. 4. 2026 se žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí tři samostatně uplatněné peněžité nároky, a to ze smluvního vztahu založeného rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2024.2 První nárok žalobkyně uplatnila ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, , sjednané dne 10. 3. 2025 dodatkem č. 6 k rámcové smlouvě. Tvrdila, že žalované poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč, který byl téhož dne vyplacen na její běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit pravidelnou měsíční splátku ve výši 1 000 Kč, jejíž součástí byla splátka jistiny a sjednaný úrok ve výši 17,9 % ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná hradila splátky do listopadu 2025, avšak splátky splatné od prosince 2025 již neuhradila. Z důvodu porušení splátkové povinnosti žalobkyně úvěr dne 16. 2. 2026 zesplatnila. Ke dni zesplatnění měla činit nesplacená jistina 42 388,49 Kč a neuhrazený smluvní úrok za období od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 částku 1 915,79 Kč. Vedle jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok 17,9 % ročně z částky 42 388,49 Kč od 16. 2. 2026 do 15. 3. 2026, dále úrok 11,5 % ročně od 16. 3. 2026 do zaplacení a úrok z prodlení uplatněný od 26. 2. 2026 do zaplacení.3 Druhý nárok žalobkyně uplatnila ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu, sjednané dne 2. 2. 2025 dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě. Tvrdila, že žalované umožnila čerpat kontokorent na běžném účtu do limitu 5 000 Kč a žalovaná tento limit vyčerpala v plném rozsahu. V důsledku nesplnění smluvních povinností žalobkyně kontokorent dne 16. 2. 2026 zesplatnila. Ke dni zesplatnění měla činit nesplacená jistina 5 000 Kč a neuhrazený smluvní úrok za období od 1. 11. 2025 do 15. 2. 2026 částku 276,90 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 2. 2026 do 2. 4. 2026, úrok 11,5 % ročně od 3. 4. 2026 do zaplacení a úrok z prodlení uplatněný od 26. 2. 2026 do zaplacení.4 Třetí nárok žalobkyně opřela o tvrzení, že žalovaná na běžném účtu č. , č. účtu, disponovala s peněžními prostředky nad výši dostupného zůstatku a vznikl jí tak nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 000 Kč. Tento záporný zůstatek žalovaná přes smluvní povinnost nevyrovnala.5 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.6 Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 20. 7. 2026 písemně omluvila, a požádal, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádal ao odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.7 Soud provedl důkaz rámcovou smlouvou č. , hodnota, , dodatkem č. 6 k rámcové smlouvě – smlouvou o úvěru č. , IBAN, , dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě – smlouvou o poskytnutí kontokorentu, obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání úvěru, podmínkami pro používání kontokorentu, doklady o poskytnutí a čerpání úvěru, splátkovým kalendářem, přehledy plateb, výpisem z běžného účtu, ceníkem a zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2026.8 Z těchto listin soud zjistil následující skutkový stav.9 Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 31. 10. 2024 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž podkladě jí žalobkyně vedla běžný účet č. , č. účtu, . Součástí smluvního vztahu byly obchodní podmínky žalobkyně.10 Dne 10. 3. 2025 uzavřely účastnice dodatek č. 6 k rámcové smlouvě, jenž představoval smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, . Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč; ty byly dne 10. 3. 2025 připsány na její běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr hradit pravidelnými měsíčními splátkami podle sjednaného splátkového kalendáře. Smlouva obsahovala ujednání o úroku ve výši 17,9 % ročně, jakož i podmínky, za nichž se celý dosud nesplacený dluh stane splatným.11 Žalovaná řádně hradila splátky do listopadu 2025. Splátku splatnou od prosince 2025 a další splátky však již neuhradila. Podle přehledu plateb činil ke dni zesplatnění nesplacený zůstatek jistiny 42 388,49 Kč. Za dobu od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 vznikl rovněž dosud nezaplacený smluvní úrok ve výši 1 915,79 Kč.12 Dne 2. 2. 2025 uzavřely účastnice dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, jímž žalobkyně žalované poskytla možnost čerpat kontokorent do limitu 5 000 Kč. Žalovaná tento limit vyčerpala v plném rozsahu. Ke dni zesplatnění činila neuhrazená jistina z kontokorentu 5 000 Kč a vyúčtovaný, dosud neuhrazený smluvní úrok za dobu od 1. 11. 2025 do 15. 2. 2026 činil 276,90 Kč.13 Žalovaná dále na běžném účtu překročila sjednaný disponibilní zůstatek, čímž vznikl nepovolený debet ve výši 1 000 Kč. Podle obchodních podmínek byla povinna záporný zůstatek vyrovnat ve lhůtě stanovené žalobkyní.14 Žalobkyně dopisem ze dne 16. 2. 2026 oba úvěrové závazky zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Doručení výzvy soud pokládal za prokázané [doplnit konkrétní důkaz a datum doručení, popř. smluvně sjednanou fikci doručení]. Žalovaná dlužné částky ani poté neuhradila.15 Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16 Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky; úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrací peněžní prostředky a platí úroky v měně, ve které mu byly poskytnuty. Soud uzavřel, že dodatek č. 6 k rámcové smlouvě založil mezi účastnicemi závazek ze smlouvy o úvěru a dodatek č. 1 založil závazek, jehož obsahem bylo poskytnutí možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu.17 Oba tyto závazky jsou s ohledem na povahu stran a účel poskytnutých peněžních prostředků spotřebitelskými úvěry ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto před jejich uzavřením měla povinnost posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 téhož zákona. Posouzení se provádí z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a přihlédnutím k jeho závazkům, majetkovým poměrům a způsobu plnění dosavadních dluhů. Spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení neplynou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet.18 Žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních uvedla pouze obecný popis obvyklého způsobu ověřování úvěruschopnosti. Ke konkrétnímu posouzení žalované nepředložila listiny umožňující ověřit údaje o jejích příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích ani konkrétní výstupy z registrů. Žalobkyně tedy neprokázala konkrétní postup, jímž měla úvěruschopnost žalované posoudit.19 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, jestliže poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu20 Žalobkyně sice neprokázala konkrétní postup, jímž před uzavřením smluv posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotný nedostatek v procesu posouzení však nepostačuje k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Takový důsledek předpokládá zjištění, že v době poskytnutí úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky úvěr splácet. (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 1819/2023) Takové skutkové zjištění z provedených důkazů nevyplynulo. Soud přihlédl při své úvaze ke specifické okolnosti řešené věci spočívající v tom, že strany byly již před uzavřením úvěrové smlouvy v dlouhodobém smluvním vztahu, kdy žalobkyně vedla běžný účet žalované. Soud za dané situace neshledal důvod k závěru o neplatnosti smluv z uvedeného důvodu.21 Žalovaná se zavázala plnit úvěr ve splátkách. Podle § 1931 občanského zákoníku má při nesplnění některé splátky věřitel právo žádat vyrovnání celé pohledávky, jestliže si to strany ujednaly. U spotřebitelského úvěru je však třeba současně respektovat § 124 zákona o spotřebitelském úvěru: věřitel musí před zesplatněním vyzvat spotřebitele k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů; zesplatnění se může týkat jen nesplacené jistiny, nikoli budoucích nákladů úvěru. [Tento odstavec ponechat jen tehdy, pokud provedené důkazy prokazují řádnou předchozí výzvu, poskytnutí nejméně třicetidenní lhůty a splnění dalších smluvních podmínek zesplatnění.]22 Je-li tento předpoklad prokázán, vzniklo žalobkyni právo na úhradu nesplacené jistiny z úvěru ve výši 42 388,49 Kč a z kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Smluvní úrok vzniklý do okamžiku zesplatnění a vyčíslený přehledy plateb ve výši 1 915,79 Kč, respektive 276,90 Kč, představuje náklad již vzniklý před zesplatněním; jeho přiznání není § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeno.23 Nárok na zaplacení částky 1 000 Kč z nepovoleného debetu soud posoudil podle rámcové smlouvy a obchodních podmínek. Je-li z výpisu z účtu prokázáno čerpání nad dostupný zůstatek, vznikla žalované povinnost záporný zůstatek vyrovnat v souladu se smluvním ujednáním. Tento nárok není bez dalšího nárokem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť překročením se podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona o spotřebitelském úvěru rozumí faktické zpřístupnění peněžních prostředků nad zůstatek na platebním účtu nebo nad sjednanou možnost přečerpání.24 Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení, jestliže řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Zákonná výše úroku z prodlení odpovídá podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o osm procentních bodů.25 U pohledávek ze spotřebitelského úvěru je nezbytné respektovat rovněž § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro případ prodlení lze sjednat pouze tam uvedená plnění; úrok z prodlení nesmí převýšit zákonnou výši. Trvá-li prodlení déle než 90 dnů, vzniká věřiteli podle § 122 odst. 4 právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě zvýšené o osm procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobou požadované příslušenství je v uvedeném zákonném limitu.26 Z uvedených důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl.27 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady řízení byly takto vyčísleny celkovou částkou 2 536 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 936 Kč a dále z paušální náhrady hotových výdajů v částce 600 Kč náležící podle § 137 odst. 3 o.s.ř. účastníku nezastoupenému advokátem při výši náhrady 300 Kč za jeden úkon dle §§ 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za následující úkony:- výzva k plnění- podání žaloby28 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.