20 C 107/2026-38 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 857,61 Kč představující jistinu úvěru ve výši 10 619,62 Kč, poplatky za odložené splátky ve výši 1 155 Kč, poplatky za prodlení ve výši 3 325 Kč [smluvní pokutu za prodlení], oboje podle všeobecných smluvních podmínek původního věřitele, smluvní pokutu ve výši 1 457,99 Kč a náklady na vymáhání dluhu ve výši 300 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2022 (dále jen „Smlouva“) původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytl žalované úvěrový rámec, čerpaný prostřednictvím odložených plateb kupních cen hrazených původním věřitelem za žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit každý měsíc alespoň 10 % z částky neuhrazeného čerpání. Žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši 10 619,62 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 457,99 Kč podáním ze dne 9. 6. 2026.4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.5. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět avšak před tím, než bylo zahájeno jednání ve věci samé, soud řízení v souladu s částečným zpětvzetím zastavil co do částky 1 457,99 Kč, aniž by bylo třeba souhlasu žalované.6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaná se dne 9. 5. 2022 dohodly na poskytnutí služby , Anonymizováno, . Žalovaná mohla realizovat platby za zboží či služby až do výše úvěrového rámce 15 000 Kč, vyúčtování plateb realizovaných za ní původním věřitelem měla splácet měsíční splátkou ve výši alespoň 10 % dosud neuhrazených čerpání (smlouva k službě , Anonymizováno, , kopie občanského průkazu). Žalovaná provedla na účet původního věřitele dne 12. 4. 2024 platbu ve výši 1 383,94 Kč (potvrzení o platbě). Původní věřitel a žalobkyně se dne 9. 6. 2025 dohodli na postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy k službě , Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2022 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , potvrzení o připsání platby a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a vrácené obálky). Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala dopisem ze dne 25. 6. 2026 žalovanou k úhradě částky 18 151,44 Kč z titulu smlouvy k službě , Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2022 do 5 dnů (předžalobní výzva k plnění včetně podacího lístku a vrácené obálky).7. Ze skenu obrazovky programu zachycujícího mj. údaje o vzdělání, příjmu a výdajích soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění, jelikož z listiny není patrné, koho se zachycené údaje týkají, popř. že by byly zjištěny od žalované. Z listin označených jako vyúčtování za únor, květen a červen 2024 soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. Listiny jsou vyhotoveny původním věřitelem a obsahují toliko položkové označený plateb, aniž by bylo patrné, že tyto platby byly skutečně provedeny, či že byly provedeny za žalovanou. Z listiny označené jako principy posouzení úvěruschopnosti soud neučinil jakékoli pro věc významné zjištění, neboť není zřejmé, kým byla vyhotovena a obsahuje toliko obecný popis procesu posuzování úvěruschopnosti bez zřejmé souvislosti s posuzovanou smlouvou k službě , Anonymizováno, . Z listin označených jako všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a , Anonymizováno, - ceník soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění s ohledem na právní posouzení věci.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, podle data uzavření smlouvy a jejích dodatků (dále jen „z. s. ú.“).10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).13. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.14. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr