224 C 264/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] jako jistiny s příslušenstvím, částky [částka] jako kapitalizovaného smluvního úroku a částky [částka] jako nákladů věřitele v souvislosti s prodlením žalované. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal jistinu ve výši [částka], kterou ve lhůtě splatnosti dle smlouvy nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Usnesením zdejšího soudu byla žalobkyně vyzvána k doplnění žalobních tvrzení v tom směru, jakým způsobem před poskytnutím úvěru byla ze strany poskytovatele úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného. Namísto doplnění žaloby vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a co do částky [částka], které označila jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný byl věřitelem vyzýván k zaplacení celé dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne [datum]. 4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) částečně zastavil tak, jak je uvedeno v II. výroku tohoto rozsudku. 5. Ve věci bylo podle § 115a) o.s.ř. rozhodnuto na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas a žalovaný k výzvě soudu žádné námitky nevznesl, soud měl tedy zato v souladu s daným poučením, že také souhlasí. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených zjištění z listin.: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi [příjmení] [příjmení] p.l.c. a žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace ve spojení s předsmluvními informacemi bylo shledáno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši limitu [částka], kdy žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných splátek včetně úroku z úvěru ve výši 102 % ročně, poplatku za čerpání každé částky ve výši 12,5 % z aktuálně čerpané částky. Z čl. VI odst. 1 smlouvy bylo zjištěno, že v případě prodlení s placením jakékoliv částky je věřitel oprávněn požadovat po žalovaném poplatek ve výši [částka] jako paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů. Z potvrzení o provedené platbě a potvrzení [právnická osoba], má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného částku [částka]. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla vždy předepsána aktuální povinná částka k úhradě s uvedením data splatnosti tj. ke dni [datum] částka [částka], ke dni [datum] částka [částka] a ke dni [datum] částka [částka]. Z oznámení o postoupení pohledávky zasílané žalovanému [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. ze dne [datum] ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení také částky [částka]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Žalobkyně netvrdila a ani to nevyšlo během řízení najevo, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, tedy s odbornou péčí ověřil příjmy a výdaje žalovaného nebo žalovaného lustroval v úvěrových registrech. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. 10. Při rozhodování vzal soud v úvahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.4.2019 čj. 30 Co 54/2019 – 69 podle něhož povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odvolací soud má za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). V této souvislosti odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této povinnost přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše citované judikatury vyplývá, že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. 11. V souzeném případě žalobkyně nijak neprokázala své tvrzení o tom, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb, neprokázala ani, že by u žalovaného s ohledem na svou předešlou platební morálku bylo možno s odbornou péčí uzavřít na jeho vůli úvěr řádně splácet. V tomto směru žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní údaje o poměrech žalovaného, z nichž poskytovatel úvěru dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, natož, aby tvrdila, že jejich pravdivost byla s odbornou péčí ověřena, naopak k výzvě soudu k doplnění tvrzení vzala žalobu vyjma jistiny s příslušenstvím zpět, z čehož lze dovodit, že úvěruschopnost v projednávaném případě řádně šetřena nebyla. 12. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak potvrzení o platbě prokazuje, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno [částka], dostalo se žalovanému na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. 13. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. postoupena dle § 1879 a násl. o.z. společnosti [právnická osoba] s následně na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. 14. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013