11 C 24/2021-91 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka], přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do [datum]. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované finanční prostředky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Z faktury [číslo] z prohlášení [číslo] loan application info, ze standardních podmínek úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru (předložena i anglická verze) bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně, na straně klienta pak žalovaná. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši [částka], a to v hotovosti, naopak žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku [částka] (včetně poplatků za úvěr) do [datum] a [datum], dvě jinak totožná prohlášení obsahují rozdílný termín splatnosti. Na listině jednoho prohlášení je připojen vlastnoruční podpis žalované. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a poštovního archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a byla vyzvána k plnění. 4. Věc byla posouzena podle právních předpisu platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do [datum], (dále jen„ ZoSÚ“), neboť dle soudu bez ohledu na tvrzení v žalobě byla uzavřena smlouva o úvěru, a to zejména s ohledem na samotného právní předchůdce žalobkyně, který vystupuje jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů, na obsah samotné smlouvy a jejích příloh, které hovoří o úvěru, ale i na samotnou povahu závazku. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Žalobkyně již na písemnou výzvu soudu sdělila, že nemá žádné informace ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. 9. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu v případě relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 11. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši [částka], přičemž jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum] s určením data plnění do 7 dnů. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne [datum], po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná je tak v prodlení od [datum] Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť v případě částečného zamítnutí úroku z prodlení se jedná o neúspěch žalobkyně v nepatrné části. Nárok na náhradu nákladů řízení představuje částku [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Odměna a paušální náhrada výdajů nenáleží žalobkyni za odpověď na výzvu soudu, neboť se jednalo o doplnění žaloby, přičemž obsah tohoto podání měl být již součástí samotné žaloby. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.