214 C 160/2021-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] [IČO] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, dle níž mu poskytla částku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Úvěruschopnost žalované byla zjišťována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, žalobkyně k této skutečnosti nenavrhla žádné další důkazy. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum]. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], dle níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka] do [datum]. 5. Z dokladu o platbě ze dne [datum] a zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud shledal, že z účtu vedeného na společnost [právnická osoba] byla dne [datum] připsána na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný, částka [částka]. 6. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatil jakoukoli částku. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení původního věřitele ze dne [datum] o postoupení pohledávky žalovanému. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v období od [datum] do [datum] (smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum]), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední. 10. Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této povinnost přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, z tvrzení žalobkyně a ani z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem příjmy žalovaného týkající se jeho základních potřeb zjišťoval, ani jeho výdaje, když z judikatury vyplývá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud shledal, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu ze smlouvy [číslo] do 3 dnů. 15. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilky odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku [částka], co do této částky se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). 17. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 8,05% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] částkou [částka]. Takto se tedy žalobkyně domáhala celkem zaplacení částky [částka] ([částka] + [částka]). Žalobkyni však byla přiznána částka [částka] a 8,05% úrok z prodlení z této částky od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Žalobkyně takto byla úspěšná co do 56,8% a neúspěšná co do 43,2%, přísluší jí proto rozdíl mírou úspěchu a mírou neúspěchu, tedy 13,6% náhrady nákladů řízení. 19. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený a doměřený soudní poplatek v částce [částka] a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH [částka], celkem [částka], což s ohledem na nárok 13,6% náhrady nákladů řízení představuje zaokrouhleně částku [částka] O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 20. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka], avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.