217 C 154/2021-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], dále smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů na vymáhání ve výši [částka] za odeslání 5 upomínek po [částka] a konečně se domáhala zákonného úroku z prodlení. Dle žalobkyně jsou náklady na upomínání přiměřené, o čemž svědčí i výší srovnatelné poplatky za upomínání bank a ceník centrálního depozitáře cenných papírů. Tyto náklady zahrnují nejenom náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale např. i náklady na přípravu vzorových dokumentů,„ úpravy informačního systému poskytovatele“. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému převodem na jeho účet vyplacena zápůjčka ve výši [částka], kterou se zavázal zaplatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši [částka] [datum], což však zcela nesplnil, neboť zaplatil pouze částku [částka]. V souvislosti s prodlením mu vznikla dle smlouvy povinnost zaplatit smluvní pokutu a vyčíslené náklady na upomínání a vymáhání. Žalovaný nic z toho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce a žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. 4. Protože žádné z žalobních tvrzení nebylo učiněno ze strany žalovaného nesporným, posuzoval soud nárok žalobkyně v celém rozsahu. Soud rozhodl na základě níže provedených listinných důkazů.: 5. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve spojení s jejím dodatkem ze dne [datum], všeobecných smluvních podmínek spolu s výpisem z účtu žalobkyně, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný odeslal ze svého účtu č.ú. [bankovní účet] dne [datum] verifikační platbu ve výši [částka] a zprávou [právnická osoba] ze dne [datum] prokazující odeslání částky [částka] žalobkyní na účet žalovaného dne [datum] a dále výplatní pásky žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně téhož dne převodem na jeho účet vyplatila zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou ve znění jejího dodatku zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky (plnícím úlohu úroku) v částce [částka] a za prodloužení ve výši [částka] nejpozději do [datum], což nesplnil, když zaplatil pouze žalobkyní tvrzenou částku [částka]. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na zápůjčku zaplatil více, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného právního důvodu. 6. Jak prokazuje smlouva o zápůjčce (čl. 2), žalovaný se dále zavázal zaplatit pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náklady na vymáhání ve výši [částka] za každou písemnou upomínku, ve výši [částka] za emailovou upomínku, [částka] za telefonickou upomínku a [částka] za výzvu k úhradě formou SMS, dále částku [částka] za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, částku [částka] za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek a 750 kč za předání spisu inkasní agentuře. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 8. Protože žalovaný zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru (plnícího funkci kapitalizovaného úroku) po právu, když žalovaný nenamítal neplatnost sjednaného úroku s ohledem na jeho výši pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 a § 586 občanského zákoníku, a uložil žalovanému podle § 2390 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a poplatek (úrok) ve výši [částka], když soud nejde nad žalovanou částku. 9. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Uvedená právní úprava však nestojí v občanském zákoníku osamoceně, v první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.). 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním peněžité povahy. Dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. 14. Jak prokazuje smlouva o zápůjčce, v souzeném případě nebyla smluvní pokuta v souvislosti s prodlením žalovaného sjednána pouze ve výši 0,1 % denně, ale také ve výši rozdílu mezi reálnými náklady na odeslání upomínek a sjednanými poplatky za tyto upomínky a náklady na vymáhání. V řízení má soud přitom z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] za prokázané, že žalovaný byl upomínán elektronicky e-mailem, jak lze usoudit z formy upomínek bez podpisu a uvedení adresy žalovaného, a to formulářovými upomínkami jen se specifikací dlužníka a částky. Reálné náklady na vyhotovení jedné z těchto upomínek zcela jistě nedosahují částek sjednaných ve smlouvě o zápůjčce, přičemž skutečné náklady na upomínání žalobkyně v řízení neprokázala a ani netvrdila. Ústního jednání se žalobkyně neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení dle § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazu v tomto směru. Odkaz na obdobné poplatky sjednávané bankami a ceník centrálního depozitáře cenných papírů není případný, a to předně z důvodu, že i poplatek stanovený bankou nemusí odpovídat reálným nákladům a může skrývat smluvní pokutu, poplatek centrálního depozitáře pokrývá především náklady na vyhledání informace v obsáhlých registrech investičních nástrojů a zejména obvyklou praxí bank není posílat zpoplatněné formulářové upomínky 5 x po sobě ob týden e-mailem, což svědčí o primárním účelu navýšit úplatu při prodlení, namísto vymožení splatného dluhu. Žalobkyní nárokované náklady na vymáhání soud proto pokládá v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) věty za středníkem zákona o spotřebitelském úvěru za smluvní pokutu. Protože smluvní pokuta ve výši nejenom 0,1 % denně, ale i ve výši ostatních poplatků na upomínání a vymáhání byla ve smlouvě sjednána v rozporu se zákonem - § 122 odst. 2 a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou tato ujednání dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Nepřiměřené poplatky a smluvní pokuty u spotřebitelských smluv v konečném důsledku vedou k prohlubování zadlužení a vzniku dluhových pastí u nízkopříjmových vrstev obyvatelstva, s řadou negativních sociálních dopadů narušujících veřejný pořádek. (Mezi negativní externality se řadí např. zvýšené výdaje hrazené z veřejného zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení, snížení příjmů do sociálních fondů v důsledku práce„ na černo“ a jiné.) V tomto směru nelze odhlédnout také od skutečnosti, že samotná úplata za zápůjčku na dva měsíce byla sjednána ve výši na hranici lichevního plnění a k závěru o absolutní neplatnosti sjednané úplaty soud z moci úřední nepřistoupil pouze s ohledem na absolutní výši zastropovaného kapitalizovaného úroku, který svými dopady do majetkové sféry dlužníka v porovnání s pravidelným příjmem žalovaného prokazovaný výplatní páskou (ve výši [částka])