219 C 205/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % ročně z čerpané jistiny a administrativním poplatkem souvisejícím s poskytnutím úvěru ve výši [částka] měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, doložení aktuálních příjmu a výdajů doklady, kontrolou údajů a dokladů o příjmech a výdajích žalobkyní, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, prověřením žalovaného prostřednictvím internetového vyhledávače google.cz a nahlédnutím do databáze žalobkyně. První splátka byla splatná dne [datum]. Sjednaná minimální měsíční splátka činila [částka]. Žalovaný se dostal se splátkou splatnou dne [datum] do prodlení o více než 75 kalendářních dní. Žalobkyně tak ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Na zesplatněný úvěr neuhradil žalovaný ničeho. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], úroku ve výši [částka], administrativního poplatku ve výši [částka], smluvní pokuty za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru [částka] a účelně vynaložených nákladů za 3 upomínky ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k jednání dostavil, žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Žalovaný při jednání uvedl, že mu žalobkyně poskytla částku [částka], přičemž žalobkyni zaplatil celkem částku [částka]. Žalovaný smlouvu uzavřel z důvodu finanční tísně. Žalobkyně od žalovaného požadovala doložení výplatních pásek a dokladu totožnosti. V době uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný vícero výdajů, které si však s odstupem doby již přesně nevybavuje. Zda žalobkyně od žalovaného v době poskytnutí úvěru vyžadovala i prověření jeho skutečných životních výdajů si žalovaný nevzpomíná. Žalovaný má zájem vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu. Pokud jde o úrok, poplatky a smluvní pokutu, pak ty považuje za nemravné. Vzhledem ke své finanční situaci žalovaný zároveň požádal o stanovení delší lhůty pro zaplacení dlužné částky. 4. Smlouvou o úvěru ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami, bilancí předpisů a plateb, předsmluvními informacemi, výdajovým dokladem, upomínkami a oznámením o zesplatnění úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka]. Úvěr ve výši [částka] byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,66 % a administrativním poplatkem ve výši [částka] měsíčně, a to v měsíčních splátkách o minimální výši [částka]. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru [částka]. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalovaný nesplácel úvěr řádně, když se dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne [datum] o více než 75 kalendářních dní. Žalobkyně tak využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit závazky vůči žalobkyni řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně za každý den prodlení. Dále si strany sjednaly, že pokud bude žalovaný v prodlení se splátkou o více než 15 dní, je věřitel oprávněn vystavit žalovanému písemnou upomínku, za kterou pak může žalovanému účtovat částku [částka]. Upomínka byla žalovanému vystavena třikrát. 5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaný v předtištěném formuláři žalobkyně vyplnil celkové příjmy své domácnosti, výši příjmů a výši výdajů, přičemž výši příjmů žalovaný doložil. Z výpisu z ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru poskytovali banky spotřebitelské úvěry za úrok 9,32 % ročně. Předžalobní výzvou ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu, k zaplacení dlužné částky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 9. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně při poskytnutí úvěru ověřovala výdaje žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nebylo prokázáno, že by po žalovaném požadovala doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel apod. Výdaje úvěrovaného při sjednání úvěru v celkové výši [částka], jak je uvedeno v příloze ke smlouvě, se pak jeví jako nedůvěryhodné, sloužící spíše naplnění toliko formálního než materiálního smyslu zákona (jinými slovy takto ničím nedoložená výše výdajů sloužila spíše k tomu účelu, aby úvěr poskytnut byl a nikoli naopak). Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy nezkoumá i jeho skutečné výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů je tak zadlužena, že úvěruschopná není. 11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným. Žalobkyně se však jednání soudu nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku ve výši [částka], přičemž jí dosud vrátil pouze [částka]