224 C 143/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná celkem zaplatila [částka]. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně účtovala žalované smluvní pokuty za prodlení se splátkami i za odeslání upomínky. Následně došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovaná po zesplatnění již žádnou částku neuhradila. Žalovanou částku tvoří zůstatek jistiny ke dni zesplatnění ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a [částka] a náklady za uplatnění pohledávky ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila. 2. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, podáním ze dne [datum] sdělila, že úvěruschopnost žalované prověřila z předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů a také z prohlášení žalované ve smlouvě, přičemž mj. žalobkyně vycházela také z obecných ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně dále uvedla, že trvá na tom, že dostatečně v rámci svých možností prověřila úvěruschopnost žalované v rozsahu, který lze po ní spravedlivě požadovat. S ohledem ale na všechny okolnosti se rozhodla, že dále nebude uplatňovat kapitalizovaný úrok a smluvní pokuty, proto tedy pro částky [částka], [částka] a [částka] vzala svoji žalobu zpět. Soud tedy vydal usnesení č. j. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], kterým řízení částečně zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobkyně s takovým postupem předem souhlasila, soud podle § 115a o.s.ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [datum] včetně smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v písemné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet dne [datum] částku [částka]. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované bylo doloženo výplatním lístkem žalované za květen 2019, že její čistá mzda činila [částka]. Výsledek vyhledávání žalované v Centrální evidenci exekucí byl ke dni [datum] negativní. Dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu NRKI – BRKI, ze které bylo zjištěno, že žalovaná splácí již několik úvěrů. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 7. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované prověřením údajů uvedených žalovanou, ty dle žalobních tvrzení porovnala s údaji v doložených dokladech, jednalo se o výplatnici za květen 2019. Dále žalobkyně dle svých žalobních tvrzení prověřila dostupné registry, jako je centrální evidence exekucí (doloženo s negativním výsledkem), bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI a NRKI). Z předložených listin byl zjištěn čistý příjem žalované ve výši [částka]. 8. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem zjišťovala či ověřovala výdaje žalované týkající se základních potřeb každého člověka (nájem, voda, elektřina, plyn apod.), ale ani další životní náklady, jako jsou příp. léčebné výdaje a vyúčtování za telefonní služby. Nebyly předloženy žádné faktury, doklady, vyúčtování apod. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. K tomuto závěru měla patrně dospět také žalobkyně, když navíc ze žalobkyní prověřených registrů vyplynulo, že žalovaná má již několik úvěrů ke splácení. I bez měsíční splátky úvěru poskytnutého žalobkyní tak byla žalovaná v podstatě bez dalších prostředků, což mělo žalobkyni varovat a přimět k ještě důkladnějšímu zkoumání její úvěruschopnosti. 9. Žalobkyně tudíž své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). 11. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalovaná nerozporovala, že od žalobkyně převzala částku [částka], což ostatně vyplývá z dokladu o platbě žalobkyně na účet žalované. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila dosud celkovou částku [částka]. Žalovaná tudíž dosud dluží žalobkyni na jistině částku [částka], o niž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. 15. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce (do 14 dnů ode dne př