224 C 183/2021-57 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Předmětnou částku se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem v pevné výši [částka], úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], celkem tedy [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka] do [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze [částka], proto dluží na jistině 20 508, [částka], na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka], což spolu s požadovanou smluvní pokutou [částka] činí žalovanou částku 44 405, [částka]. Dále se pak žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10% z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování. 3. Pokud jde o žalovaného, ten se z jednání omluvil, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud vyšel z listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], předpisu splátek a z informací o zpracování osobních údajů a souhlasů klienta se zpracováním osobních údajů. Těmito listinnými důkazy vzal soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem [částka], úhradou za poskytnutí úvěru [částka], úhradou za administrativní činnost ve výši [částka] a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], celkem tedy [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka] do [datum]. Dle potvrzení o platbě v hotovosti žalovaný uhradil pouze částku [částka]. 5. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán a současně byl vyzván k úhradě pohledávky do [datum]. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], z potvrzení o zaplacení kupní ceny, dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalovanému. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, ověřením dokladů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný v žádosti uvedl, že výše jeho měsíčního příjmu činí [částka] a výše celkových měsíčních výdajů činí [částka], dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdkyně žalobkyně tak na základě shora uvedeného dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. 15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by údaje uvedené žalovaným v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. Žalobkyně po žalovaném nepožadovala doložení výdajů, přičemž jejich výše je nízká ([částka]). Žalobkyně tudíž měla dále zjišťovat, čím je uvedená výdajová částka tvořena, zda se jedná o nájemné, jak vysoké má poplatky za energie a další související poplatky. Stejně tak nebyly prokázány další výdaje, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. 16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný uhradil celkem [částka], jak bylo prokázáno z potvrzení o platbě. Žalovaný toto tvrzení žalobkyně nerozporoval, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl. 18. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce (do [datum]), tj. od [datum]. 19. O náklade