24 C 22/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 19% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% očně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi společností [právnická osoba] [IČO], jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným byla dne [datum] zavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti částku [částka], kterou se zavázal zaplatit úvěrujícímu spolu s poplatkem, který činil [částka] a byl splatný spolu se zápůjčkou ve 100 týdenních splátkách po [částka] a to do [datum]. Žalovaný úvěr řádně neuhradil, poslední splátku uhradil dne [datum], zaplatil celkem pouze [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností od [datum]. Žalovaný neuhradil zbytek dluhu ani přes předžalobní upomínku. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil [název soudu] jako soudu místně příslušnému. 3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO] a žalovaným ze dne [datum] v návaznosti na smluvní podmínky a přehledu plateb bylo soudem shledáno, že mezi těmito smluvními stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které věřitel půjčil při podpisu smlouvy žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu a poplatek [částka] sestávající z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka] ve 100 týdenních splátkách po [částka] splatných od 7. dne od uzavření smlouvy, při poslední splátce ve výši [částka]. Ze smluvních podmínek bylo doloženo, že pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky ve 100 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 19 % Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, bude-li však dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. [anonymizováno] o [anonymizováno] i obchodní podmínky hovoří o zaplacení celkové dlužné částky, která v daném případě činí [částka], ze smluvních podmínek však nevyplývá, že pokud celková dlužná částka nebude uhrazena řádně a včas, úročí se neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 19%. Ze smlouvy nebylo dále zjištěno, že by ji žalovaný uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, naopak charakter předmětu smlouvy a identifikace žalovaného rodným číslem a bydlištěm ukazuje na spotřebitelský charakter smlouvy. Žalovaný pak netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na smlouvu o zápůjčce zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení a přehledu plateb žalovaného, tj. částku [částka]. Výzva před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] dokládají zaslání předžalobní výzvy žalovanému s výzvou k úhradě dluhu do [datum]. 5. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z žaloby, dle níž smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je založena u [název soudu] pod [anonymizováno] [číslo] a oznámení žalovanému ze dne [datum] o postoupení pohledávek původního věřitele ze smlouvy [číslo] na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než [částka] nebo vyšší [částka]; částka [částka] se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková částka úvěru [částka], a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. 8. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. 11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). Žalobkyně nijak nedoložila, že původní věřitel s odbornou péčí ověřoval veškeré uváděné příjmy a výdaje žalovaného. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, a měl proto tak v úmyslu při jednání ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 12. Při rozhodování vzal soud v úvahu rozsudek [název soudu] ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] podle něhož povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odvolací soud má za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). V této souvislosti odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této po