121 C 6/2021-236 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu nejprve částku ve výši 44 846,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 846,40 Kč od [datum] do zaplacení z titulu náhrady mzdy za období od ledna 2020 do [datum] (vyjma období od 20. 3. do [datum], kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti) dle § 208 zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), neboť žalovaný žalobci nepřiděloval práci a náhrady mzdy v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci, ve výši 2 průměrných měsíčních výdělků. Celkovou částku ve výši 60 299,40 Kč žalobce ponížil o částku 15 453 Kč z důvodu uvedených níže a požadoval po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 44 846,40 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy na úvazek 20 hodin týdně od [datum] na pracovní pozici řidiče. Žalovaný žalobci řádně přiděloval práci a platil mu mzdu v období od března 2017 do prosince 2019. V říjnu 2019 žalobce požádal dispečera žalovaného [jméno] [příjmení] o poskytnutí neplaceného volna na část měsíce prosince 2019 z důvodu návštěvy přítelkyně z [příjmení] s tím, že v měsících říjnu a listopadu 2019 odpracuje více hodin tak, aby si práci za prosinec 2019 tzv.„ napracoval“, a že od ledna 2020 je opět k dispozici k výkonu práce. Žalobce očekával, že mu od ledna 2020 bude žalovaný opět přidělovat práci jako před datem [datum], kdy žalobce dostával každých 14 dní od žalovaného e-mailem program zájezdů, které měl odřídit. Počínaje měsícem lednem 2020 žalovaný přestal žalobci bez jakéhokoliv odůvodnění přidělovat práci, nedával mu žádné pokyny stran práce, ani žalobce nevyzval k výkonu práce, přestože žalobce byl připraven práci konat. Žalovaný tím porušil svou základní povinnost zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, a to přidělovat zaměstnanci práci dle pracovní smlouvy, jedná se tedy o překážku v práci na straně zaměstnavatele, tj. žalovaného ve smyslu ustanovení § 208 zák. práce a zaměstnanci, tj. žalobci v takovém případě náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobce byl nucen ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením (dopis žalobce ze dne [datum]) dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu neplacení mzdy. Pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni [datum]. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě jednak dlužné mzdy za období leden 2020 až [datum] a dále k úhradě náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců v důsledku rozvázání pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce. Žalovaný požadované částky žalobci neuhradil, žalobce proto požaduje jejich úhradu v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce má ve své dispozici peníze, které náleží žalovanému, a to částku 5 789 Kč (4 500 Kč + 1 289 Kč) a 352,44 EUR (po přepočtu na Kč ke dni [datum] ve výši 9 664 Kč), žalobce v žalobě jednostranně započetl celkovou částku 15 453 Kč (5 789 Kč a 9 664 Kč) oproti částce 60 299,40 Kč a tímto započtením zanikl nárok žalobce v této výši. Zbývající částka po započtení činí 44 846,40 Kč, kterou žalobce požadoval uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor a následně i včasné vyjádření, ve kterém nárok žalobce neuznal co do důvodu i výše a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobci nevznikl nárok na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum], neboť žalobce v tomto období nevykonával pro žalovaného práci na vlastní žádost (resp. spíše po vlastním jednostranném oznámení), což žalovaný uvedl ve svém přípise ze dne [datum], kterým reagoval na výzvu žalobce ze dne [datum] k úhradě částky ve výši 63 735,40 Kč. Žalovaný v tomto přípise rovněž uvedl, že chtěl být smířlivý a mzdu (nikoliv však náhradu mzdy) žalobci přiznal, když pro výpočet výše mzdy čerpal z počtu pracovních dnů v každém měsíci při zohlednění polovičního úvazku žalobce. K vyplacení mzdy za uvedené období žalobci nedošlo, neboť žalobce žádnou práci pro žalovaného nevykonal. Dne [datum] byl žalovanému doručen přípis žalobce, jímž žalobce se žalovaným rozvázal pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Žalovaný, i když s oprávněností okamžitého zrušení pracovního poměru nesouhlasil, toto u soudu nenapadl, neboť žalobce již neměl nadále zájem zaměstnávat a současně předpokládal, že by náklady sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru převýšily náhradu mzdy ve výši dvou výdělků žalobce. Žalovaný eviduje za žalobcem své pohledávky a navrhl proto žalobci uzavření dohody o narovnání, na základě níž by žalobci uhradil příslušnou částku, žalobce však na přípis žalovaného žádným způsobem nereagoval a podal žalobu. Stran pohledávek žalovaného za žalobcem žalovaný uvedl, že žalobce v rámci výkonu své práce řidiče dostával množství pokut za nedodržení předpisů při provozu na pozemních komunikacích, které byly ze strany příslušných orgánů (zpravidla zahraničních) účtovány žalovanému, jakožto provozovateli vozidla, které žalobce řídil. Žalovaný tak eviduje za žalobcem pohledávku z titulu nároku na náhradu škody v celkové výši 27 076,03 Kč (1 053,52 EUR), která žalovanému vznikla úhradou pokut, jež byly žalobci uděleny za přestupky spáchané žalobcem při výkonu práce v rámci zahraničních cest v letech 2018 až 2019. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [příjmení] dne [datum] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,63 činí 1 689,27 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [obec] udělena pokuta ve výši 73,50 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,445 činí 1 870,21 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [příjmení] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,660 činí 1 691,25 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím oddělení inkasa pokut [anonymizováno] udělena pokuta ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,860 činí 2 286,54 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím Policejního prezídia [anonymizováno] udělena pokuta ve výši 10 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,535 činí 255,35 Kč. Rozhodnutím oddělení inkasa pokut Řím byly dále uděleny pokuty za přestupky dne [datum] ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,860 činí 2 286,54 Kč, dále dne [datum] ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,485 činí 2 289,06 Kč, ve výši 481,72 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,780 činí 12 418,74 Kč, ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,485 činí 2 289,06 Kč. Další pohledávka žalovaného za žalobcem je z titulu výběrů platební kartou žalovaného žalobcem ve dnech 6. 10., 7. 10. a [datum] vždy po 5 000 Kč a dne [datum] ve výši 4 500 Kč bez souhlasu žalovaného a bez následného vyúčtování těchto finančních prostředků žalobcem žalovanému. Stejně tak žalobce žalovanému nikdy nevyúčtoval použití částky ve výši 1 289 Kč, žalovaný předpokládá, že částka 5 789 Kč, o níž sám žalobce potvrzuje, že náleží žalovanému a že má tuto k dispozici, je součtem právě dosud nevyúčtované částky ve výši 1 289 Kč a výběru částky ve výši 4 500 Kč dne [datum]. Žalobce dále hradil z hotovostních finančních prostředků žalovaného 2x jízdu taxi celkem ve výši 600 Kč, ani tyto náklady žalobce žalovanému nevyúčtoval, žalovaný tak má za žalobcem dále ještě pohledávku ve výši 15 600 Kč (3x výběr částek po 5 000 Kč + 600 Kč za jízdu taxi). 3. Žalovaný v rámci svého vyjádření uplatnil kompenzační námitku vůči nárokům žalobce uplatněným žalobou s tím, že svým podáním (vyjádřením) nevznáší vzájemný návrh. Při prvním jednání žalovaný doplnil, že kompenzační námitka vznesená žalovaným v tomto řízení je toliko procesní obranou žalovaného, a i když ve svém výsledku může být zápočtem, nejedná se o srážku ze mzdy jako takovou, ale čistě o procesní obranu. Na toto doplněné tvrzení žalovaného reagoval žalobce uvedením, že tvrzení žalovaného o tom, že existuje rozdíl mezi započtením nároku na náhradu škody proti nároku na náhradu mzdy před soudním řízením a tzv. procesní obranou v soudním řízení, je nelogický a nesmyslný. Soud při prvním jednání stran procesní obrany žalovaného a započtení ve smyslu ustanovení § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) účastníkům sdělil názor na obsah vyjádření žalovaného doplněného při jednání, a sice, že žalovaný ohledně prvého žalobcem uplatněného nároku podle § 208 zák. práce předně namítá neexistenci tohoto nároku, a pro případ, že by soud dospěl k závěru, že tento nárok existuje, tvrdí, že započítává proti tomuto nároku své nároky za žalobcem z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení, a to do výše žalova