211 C 140/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 70 000 Kč. [příjmení] byla poskytnuta bezhotovostně. Žalovaný se zavázal částku 70 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 76 952 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč, v 36 měsíčních splátkách po 4 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2022. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 322,22 Kč za období od 10. 5. 2020 do 16. 7. 2020 a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 % ročně od 17. 7. 2020 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně prohlášení a souhlasu o zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 70 000 Kč a úrok ve výši 76 952 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána žalovaným. 4. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne 14. 8. 2019 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] zaslána částka ve výši 70 000 Kč. 5. Z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně zaslala žalovanému další informace týkající se i přihlášení a dále splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] jedná se o 36 měsíčních splátek po 4 582 Kč. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný vyplnil ke své osobě údaje, přičemž z nich vyplývá, že je svobodný, žije v nájmu. Je vyučen, jeho příjem činí 34 500 Kč Celkem jeho výdaje činí 15 565 Kč. Použitelný příjem činí 18 935 Kč. Pole u dokumentů k ověření finanční situace žadatele je prázdné. 7. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán a upozorněn na zesplatnění úvěru. 8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 9. 4. 2020 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení předmětné výzvy. Výzvy byla odeslána dne 14. 4. 2020 dle potvrzení České pošty. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky včetně GDPR a podacím lístkem bylo prokázáno postoupení obou pohledávek na žalobkyni (předložen byl i výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 27. 8. 2020, byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy. 10. Z předžalobní upomínky a podacího lístku k předžalobní upomínce bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínán. 11. Z ostatních předložených listinných důkazů neučinil soud nová skutková zjištění. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 nebo rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č.j. 27 Co 143/2019-13). 18. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k poučení odkázala pouze na předešlá její podání a další důkazy neoznačila. 19. V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalovanému neuvedla. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, která obsahuje informace sdělené žalovaným, přičemž již z nich vyplývá, že žalovaný nepředložil žádné listiny. Žalobkyně neprokázala, že řádně ověřovala např. příjem žalovaného, zda má žalovaný exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. 20. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal v jednom případě částku 70 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 70 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat v plné výši, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 14. 4. 2020 s určením data plnění do 10 dnů od doručení. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 17. 4. 2020, po uplynutí lhůty k plnění v délce 10 dnů vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, avšak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 10. 5. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalo