211 C 48/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 14. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy o zápůjčce obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 34 000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 23 204 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 6 081 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 012 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 111 Kč, v 60 týdenních splátkách po 954 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2019. Žalovaný uhradil pouze částku 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 31 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 628,61 Kč za období od 9. 11. 2019 do 20. 1. 2020 a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě odmítl vyjádřit. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14. 9. 2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 34 000 Kč, avšak reálně byla dle smlouvy žalovanému vyplacena pouze částka 19 108 Kč, neboť strany si sjednaly, že částka 14 892 Kč bude použita na splacení dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 34 000 Kč a poplatek ve výši 23 204 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 6 081 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 012 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 111 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 954 Kč. 4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 3 000 Kč. 5. Z výzvy k plnění ze dne 25. 2. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že dne 26. 2. 2021 byla žalovanému zaslána výzvy k zaplacení dlužné částky. Lhůta pro úhradu byla stanovena do 12. 3. 2021. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně informací o zpracování osobních údajů a z podacího lístku bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni (předložen byl i výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 14. 2. 2020, byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č.j. 27Co 143/2019-113). 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet zápůjčku neunesla. V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalovanému neuvedla. Žalobkyně tak neuvedla, ani neprokázala, že ověřovala např. příjem žalovaného, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. 15. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalovanému byla vyplacena částka 34 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno důkazní ve vztahu k poskytnutí částky 34 000 Kč žalovanému neunesla. Dle předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] žalovaný od žalobkyně reálně převzal částku 19 108 Kč, přičemž z této částky pak soud vycházel. Žalovaný dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradil pouze částku 3 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 16 108 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 1. 3. 2020, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 14. 2. 2020 s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 19. 2. 2020, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je tak v prodlení od 1. 3. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ús