211 C 88/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 2. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč. Částka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaný se zavázal částku 30 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 900 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 900 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 53 100 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč a dlužnou úhradu za služby ve výši 23 100 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 252,75 Kč za období od 27. 10. 2020 do 7. 1. 2022 při procentní sazbě 25,35 % ročně z částky 30 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 011,25 Kč za období 27. 10. 2020 do 7. 1. 2022 při procentní sazbě 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který měl povinnost uvést úplné a pravdivé informace. Žalovaný předložil daňové přiznání. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 714 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 2. 9. 2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 30 000 Kč a poplatek ve výši 24 000 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 6 000 Kč, z administrativního poplatku ve výši 6 000 Kč a z odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 60 splátek 32,15 % ročně. 4. Z karty zákazníka ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný vyplnil ke své osobě údaje, přičemž z nich vyplývá, že žije v nájemním bytě. Pracuje jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 714 Kč Celkem jeho výdaje činí 20 000 Kč. Již měl u jiného poskytovatele jinou zápůjčku / úvěr, na kterou splácel 2 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty předložil žalovaný daňové přiznání, nájemní / podnájemní smlouvu a FA podnikání a čestné prohlášení. 5. Z daňového přiznání za rok 2018 soud zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 308 568 Kč. 6. Z faktur / příjmových dokladů soud zjistil, že žalovaný si vyfakturoval za provedené stavební práce částku 411 400 Kč. 7. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný čestně prohlásil, že žije sám v domácnosti, měsíčně přispívá částkou 10 000 Kč. 8. Z dokladu o zajištění ubytování ze dne 24. 11. 2014 soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto ubytování na adrese uvedené v záhlaví. Z dodatku nájemní smlouvy soud zjistil, že nájem byl prodloužen. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přehledu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně GDPR a podacím lístkem bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni (předložen byl i výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 4. 2. 2022, byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy. 10. Z předžalobní upomínky a podacího lístku k předžalobní upomínce bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínán. 11. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], neučinil soud žádná nová skutková zjištění. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 nebo rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č.j. 27 Co 143/2019-13). 18. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení ve vztahu k příjmu žalovaného, avšak neuvedla žádné výdaje. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, která obsahuje informace sdělené žalovaným, přičemž již z nich vyplývá, že žalovaný má další závazek. Dle zákaznické karty žalovaný předložil určité listiny, které byly také soudu předloženy. Jedná se o daňové přiznání, faktura, listiny k ubytování. Soud má však za to, že žalobkyně neprokázala, že řádně ověřovala např.: zda má žalovaný exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má reálné výdaje apod. 19. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od právní předchů