214 C 154/2022-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 46 960 Kč jako dlužné jistiny s 8,5% úrokem z prodlení od 10. 3. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 137,33 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do 7. 3. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 8 724 Kč (sestávající se z kapitalizovaného úroku 8 674 Kč a částky 50 Kč za upomínání), částku 256 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání a dále smluvní pokutu 4 255 Kč za dobu od 23.11.2021 do 21.2.2022. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 22. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, dne 21.5.2021 byl s žalovaným uzavřen dodatek, na základě něhož jistina nově činila částku 48 261,10 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit formou 33 měsíčních splátek po 2 916,41 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 47 980,02 Kč, celkem 96 241,12 Kč splatných ke dni 22.2.2024. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, původní věřitel ke dni 22.11.2021 úvěr zesplatnil, v důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. K výzvě soud žalobkyně doplnila tvrzení tak, že na jistinu úvěru byla ke dni uzavření dodatku ze dne 21.5.2021 započtena částka 1 738,90 Kč (50 000 Kč – 1 738,90 Kč = 48 261,10 Kč), dne 11.5.2021 zaplatil žalovaný částku 8 915 Kč, dne 21.6.2021 částku 2 916 Kč a dne 6.8.2021 částku 2 927 Kč, celkem 16 496,90 Kč. 4. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“). 5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22.1.2021, ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.5.2021, obchodními podmínkami původního věřitele, výpisem z účtu původního věřitele, zesplatněním úvěru ze dne 22.11.2021 spolu s podacím archem z téhož dne, jimiž vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 22.1.2022 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 50 000 Kč, ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.5.2021, dle níž jistina představovala částku 48 261,10 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 33 měsíčních splátkách po 2 916 Kč, kapitalizovaný úrok činil 47 980,02 Kč, celkovou částku 96 241,12 Kč se žalovaný zavázal zaplatit do 22.2.2024. Protože splátky nehradil řádně a včas, původní věřitel úvěr ke dni 22.11.2021 úvěr zesplatnil, pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. 6. Z výpisu z účtu soud shledal, že dne 22.1.2021 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 50 000 Kč, ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že vlastníkem a disponentem účtu byl žalovaný, dne 22.1.2021 byla na předmětný účet poukázaná částka 50 000 Kč z účtu vedeného na [právnická osoba] 7. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by na dluh původnímu věřiteli nebo žalobkyni poukázal částku vyšší než 16 496,90 Kč. 8. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 3. 2022, jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne 21. 3. 2022 žalovanému. 9. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalovaného, ani jeho celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, a to stran příjmů i výdajů. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 7. 2022 spolu s podacím archem ze dne 29.7.2022 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dlužné částky do 18.8.2022. 18. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 50 000 Kč, přičemž vrátil 16 496,90, takže se co do částky 33 503,10 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení. Požadovaný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 19.8.2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). 19. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 8,5% úrok z prodlení z částky 46 960 Kč od 10. 3. 2022 do rozhodnutí soudu 30.12.2022 částkou 3 237,02 Kč. Takto se tedy žalobkyně domáhala zaplac