214 C 173/2022-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 595 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 4.11.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 4. 10. 2021 uzavřel s žalobkyní přes webové stránky smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit žalobkyni i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč, a to vše do 3. 11. 2021, žalovaný však neuhradil ničeho. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 165 Kč jako poplatku za službu Presto dle IV. smlouvy a článku 1. sazebníku, částky 1 575 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty 0,1% denně z celkové dlužné částky (v petitu účelově označená jako smluvní úrok z prodlení), tedy z částky 11 595 Kč od 4.11.2021 do 1.2.2022, vše dle článku 6.4. všeobecných obchodních podmínek (dále jen,,VOP“) a článku 3 sazebníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného náhledem do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru„ sankční seznamy“, v rejstříku NRKI a BRKI, současně přihlédla k informacím sděleným žalovaným. 2. Pro pochybnost o oprávněnosti žaloby v celém rozsahu pouze na základě skutkových tvrzení nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz. 3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast se souhlasem s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,.o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s datem 4.10.2021, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, VOP a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému bezhotovostně vyplacena částka 9 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč vrátit v jedné splátce do 3. 11 2021 a zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč, při RPSN 1 732,08% !! Smlouva obsahuje podpis SMS kódem, podle článku IV. smlouvy a článku 1. sazebníku byla dohodnuta služba Presto v částce 165 Kč a podle článku 6.4. VOP a článku 3 sazebníku byla dohodnuta náhrada účelně vynaložených nákladů a dále smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. 5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v domácnosti, která má 2 členy, přičemž oba členové mají příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje pak částku 7 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem činí 31 966 Kč a čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem činí 35 000 Kč, minimální výdaje představují částku 7 455 Kč, rezerva pro výdaje je pak 500 Kč. Disponibilní příjem je tak 18 900 Kč, posouzení úvěruschopnosti je tak úspěšné. Žalobkyně předložila i metodiku posuzování úvěruschopnosti, ze které soud zjistil, že žalobkyně má vlastní interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti. Obsahuje seznam podpůrných dokumentů vyžadovaných pro posouzení žádosti o úvěr, dále seznam databází, ze kterých jsou čerpány informace, předložena soudu byla i fotokopie občanského průkazu žalovaného. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 4. 10. 2021 byla provedena na bankovní účet č. [bankovní účet] platba ve výši 9 000 Kč, a to pod [variabilní symbol]. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) ,. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 13. V souzeném případě po zhodnocení shora uvedeného dokazování bylo sice zjištěno, že žalobkyně u žalovaného prověřila jeho příjem, avšak jeho výdaje před uzavřením předmětné smlouvy byly šetřeny dotazníkovým způsobem s neověřenými informacemi od žalovaného. Pokud jde o částku výdajů 10 000 Kč měsíčně na půjčky, pak není zřejmé, kdo dále poskytoval žalovanému zápůjčku či úvěr, v jaké výši a jaká částka mu zbývá k úhradě, žalobkyně tedy před poskytnutím úvěru nedostatečně posuzovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, když neověřovala jeho výdaje 5 000 Kč na bydlení, další výdaje na jídlo a oblečení, ale i telefon, případně na léky. Za takto prokázaného stavu soud uzavřel, že žalobkyně řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neposuzovala a soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, a to zejména stran výdajů. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí h