214 C 2/2022-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u [název soudu] domáhala na žalované zaplacení předmětné částky s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, dle níž jí poskytla částku [částka], kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Úvěruschopnost žalované byla zjišťována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, RUCB, žalobkyně k této skutečnosti nenavrhla žádné další důkazy. Pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za situace, kdy původní věřitel převedl částku [částka] na účet žalované č. [bankovní účet]. 2. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne [datum], čj. EPR [číslo] vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. 3. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum]. 5. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dle níž společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za zápůjčku [částka] do 30 dnů. 6. Z dokladu o platbě ze dne [datum] soud shledal, že původní věřitel poukázal na účet č. [bankovní účet] částku [částka], ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že vlastníkem a disponentem předmětného účtu byla ke dni [datum] žalovaná, tento den byla na účet poukázána částka [částka]. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přenechá-li zapůjčitel vydlužitel zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalované, ani její celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy. 11. Při rozhodování vzal soud v úvahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.4.2019 čj. 30 Co 54/2019 – 69 podle něhož povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odvolací soud má za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). V této souvislosti odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této povinnost přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). 12. Z výše citované judikatury vyplývá, že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je předmětná smlouva o poskytnutí zápůjčky ze dne [datum] absolutně neplatná. 13. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud shledal, že žalovaná byla upomínán o zaplacení dluhu do tří dnů. 15. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně čerpala částku [částka], přičemž se co do této částky bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalované byla předžalobní výzva doručena dne [datum], neboť podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státě, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 8,05% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] částkou [částka]. Takto se tedy žalobkyně domáhala celkem zaplacení částky [částka] ([částka] + [částka]). Žalobkyni však byla přiznána částka [částka] a 8,05% úrok z prodlení z této částky od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Žalobkyně takto byla úspěšná co do 59% a neúspěšná co do 41%, přísluší jí proto rozdíl mírou úspěchu a mírou neúspěchu, tedy 18% náhrady nákladů řízení. 18. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený a doměřený soudní poplatek [částka] a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH [částka], celkem [částka], což s ohledem na nárok 18% náhrady nákladů řízení představuje zaokrouhleně částku [částka] O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní