215 C 122/2022-40 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 1. července 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 6 673 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 4 400 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 1 110 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 4 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v jediné splátce ke dni 16. listopadu 2020, svou povinnost však nesplnil. Proto byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, do dne podání žaloby však zaplatil toliko částku 1 037 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupkyni žalobce i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupkyně žalobce se omluvila, aniž požádala o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Z listiny označené jako smlouva zápůjčce ze dne 18. srpna 2020, která není opatřena číslem ani podpisem žalovaného, soud prokázal, že na jejím základě měla být žalovanému na bankovní účet číslo [bankovní účet] poskytnuta částka 4 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 17. září 2020 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 260 Kč. 6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] jež opět není opatřena podpisem žalovaného, bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný měli dne 18. srpna 2020 uzavřít smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 200 Kč. V rámci dodatku pak bylo sjednáno navýšení částky na 4 400 Kč, s celkovým poplatkem za poskytnutí ve výši 1 110 Kč, kdy obojí bylo splatné do dne 17. září 2020. 7. Z potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] byla na účet žalobce dne 27. července 2020 poukázána částka 1 Kč. Následně byla na tentýž účet žalovaného žalobcem poukázána dne 18. srpna 2022 částka 1 000 Kč, dne 28. srpna 2022 poukázána částka 1 000 Kč, dne 31. srpna 2022 částka 1 200 Kč a dne 2. září 2022 částka 1 200 Kč. 8. Z upomínek ze dne 23. listopadu 2020, ze dne 30. listopadu 2020, ze dne 7. prosince 2020, ze dne 16. prosince 2020 a ze dne 31. prosince 2020, soud prokázal, že žalovaný měl být o zaplacení dlužné částky upomínán. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. února 2022, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud prokázal, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do tří dnů. 10. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než připouštěl žalobce, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil v plné výši. 11. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 12. Na základě listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 18. srpna 2020, a z dodatku k smlouvě o úvěru [číslo] byla žalobcem [právnická osoba], poskytnuta žalovanému [celé jméno žalovaného] postupně celková částka 4 400 Kč, a to na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet], který prokazatelně patřil žalovanému, neboť z něj byla žalobci ještě před poskytnutím zápůjčky, respektive úvěru zaslána ověřovací částka 1 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal žalobci splatit do 17. září 2020, svou povinnost však splnil pouze částečně. Žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné jistiny i nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ten však na svůj dluh zaplatil toliko částku 1 037 Kč. 13. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 14. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 86 odstavce 1 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o zápůjčce, respektive úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Žalobce sice tvrdil, že provedl určitá zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně si měl vyžádat informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřit na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Tato svá tvrzení však žalobce soudu nijak nedoložil a neoznačil k nim ani žádné důkazy. Lze proto uzavřít, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 4 400 Kč, na niž doposud zaplatil toliko částku 1 038 Kč