215 C 55/2022-65 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 21. března 2022 u Okresního soudu v Kladně, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 16 612,32 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], a žalovanou byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 20 000 Kč, svou povinnost jej řádně splácet však nesplnila. Následně došlo mezi právním předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, na kterou však žalovaná do dne podání žaloby zaplatila toliko částku 3 387,68 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k věci uvedla, že je zdravotně tělesně postižená seniorka, která čeká na schválení příspěvku na péči pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Svůj dluh vůči žalobci uznává a při povolení splácení prostřednictvím splátkového kalendáře dlužnou částku zaplatí. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovanou, kteří se z něj však omluvili, aniž požádali o odročení jednání. Jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. prosince 2019, podepsané mezi [právnická osoba], l a [právnická osoba], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. prosince 2019, podepsané mezi [právnická osoba], a žalobcem, z listiny o převodu ze dne 27. ledna 2020, a z přílohy k postoupení bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. srpna 2018, z obchodních podmínek, a ze standardních informací bylo prokázáno, že na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr do výše limitu 50 000 Kč, který měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z částek byla vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje 23. srpnem 2018 Smlouva není opatřena podpisem ani žalované ani předchůdcem žalobce. Nedílnou součásti smlouvy byly také obchodní podmínky, z jejichž čl. 4 vyplývá, že k uzavření smlouvy mohlo dojít výlučně na základě žádosti žalované, a to za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek. 8. Z loan application info bylo soudem prokázáno, že jsou v něm uvedeny nacionále žalované včetně e-mailové adresy. 9. Z potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že na účet číslo [bankovní účet] byly dne 23. srpna 2018 poukázány částky 12 000 Kč a 8 000 Kč. 10. Z platebních informací bylo prokázáno, že ke dni 23. ledna 2019 činila celková dlužná částka 31 668,98 Kč. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky ze dne 6. května 2020, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a současně byla vyzvána k úhradě svého dluhu ve výši 18 569,46 Kč, a to do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy. 12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 13. Smlouva o revolvingovém úvěru byla dne 23. srpna 2018 uzavřena mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], a žalovanou [celé jméno žalované], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na jejím základě se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 50 000 Kč, smlouva však nebyla opatřena podpisem ani jedné ze stran a žalovaná ji neopatřila ani svým elektronickým podpisem. Na jejím základě však přesto byla žalované poskytnuta celková částka 20 000 Kč, kterou měla žalovaná povinnost splácet v předepsaných splátkách, tomuto závazku však nedostála. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce, kdy do dne podání žaloby žalovaná žalobci zaplatila částku 3 387,68 Kč, přičemž ve zbytku byla žalovaná ochotná svůj dluh uhradit ve splátkách. 14. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 15. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 6 odstavce 1 zákona číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze číslo 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. 17. Podle § 561 odstavce 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 18. Podle § 562 odstavce 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 19. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobce je důvodný z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. V řízení bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, když předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. Stejně tak však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce obdržela částku 20 000 Kč, na niž doposud zaplatila toliko částku 3 387,68 Kč, přičemž vzhledem k jejímu vyjádření měl soud za to, že žalovaná nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 16 612,32 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. 23. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 14. května 2020, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zamítnuta. 24. Pokud jde o formu úhrady, soud vyhověl žalované v její žádosti o možnost splátek, protože uvěřil, že finanční a sociální poměry jí nedovolují zaplatit předmětnou částku žalobci jednorázově. Ve snaze docílit faktického plnění žalobci a nezvyšovat více náklady sporu případným návrhem na exekuci, soud žalované povolil splácet dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek, jak ve výroku rozsudku uvedeno, pod ztráto