219 C 215/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 24. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného lustrací žalovaného v evidencích a prostřednictvím údajů o příjmech a výdajích zjištěných od žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok 111,33 % ročně. Úvěr však řádně nesplácel. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. Pro případ prodlení se splátkou byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s každou splátkou a poplatek za upomínku ve výši 450 Kč. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani k předžalobní výzvě zaslané žalobkyní. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek, splátkového kalendáře a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 1 197 Kč, splatných 24. dne v každém kalendářním měsíci. Z potvrzení vyplývá, že úvěr byl žalované převeden na účet dne 29. 9. 2020. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pro případ prodlení žalované byl sjednán poplatek za upomínku ve výši 450 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky úvěru bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru, s tím, že žalovaný je dále povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Z oznámení o zesplatnění vyplývá, že úvěr byl k 9. 2. 2021 zesplatněn. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Ze statistiky ARAD vyplývá, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 7,97 % ročně. Z dispozic ke smlouvě, lustrace v centrální evidenci exekucí, výpisu NRKI, sdělení o poplatcích, předsmluvních informací, poštovní poukázky a rozhodnutí ČSSZ bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným zjišťovala výši příjmu žalovaného, zda na jeho majetek není vedeno exekuční řízení a zda nevystupuje jako dlužník v registru NRKI. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a to stran zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, neboť v tomto směru žalobkyně nepředložila jediný důkaz. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Žalobkyně sice doložila, že ověřovala příjmy žalovaného, to však bez ověřování skutečných výdajů postrádá na významu, neboť i osoba, která má relativně vysoký příjem může mít výdaje v takové výši, že úvěr schopna splácet není. 8. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 9. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 10. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž ten jí dosud nevrátil ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 12 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. 11. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 21. 1. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Za takovou výzvu se v daném případě považuje doručení žaloby, neboť doručení jiné výzvy žalobkyně neprokázala. Žaloba byla žalobkyni doručena dne 20. 1. 2022 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. 12. Ostatně, i pokud by žalobkyně prokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (což se nestalo), tak by soud vycházel z toho, že ujednání o smluvním úroku je absolutně neplatné, neboť úrok v této výši je nepřiměřený a jsoucí zjevně v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 588 o.z. V daném období činil obvyklý úrok 7,97 % roč