221 C 214/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč, kterou žalovaný dosud v plném rozsahu nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. Žalovaný uhradil celkem částku 2 292,01 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Poté žalovaný uhradil ještě částku 3 000 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr a na základě žalovaným předloženými listinami. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru s přílohou bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celkové náklady spotřebitelské úvěru sestávají z úroku 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasního poplatku 2 700 Kč. Z žádosti o úvěr a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně ohledně své osoby informaci, že je zaměstnaný, jeho příjem činí 21 544 Kč a jeho výdaje činí celkem 14 572 Kč, přičemž z toho 3 000 Kč jsou výdaje na bydlení a energie a 8 162 Kč činí exekuční srážky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o přijetí platby, oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 7. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného, neboť v tomto směru nebyl předložen žádný doklad. Právní předchůdce žalobkyně se stran výdajů žalovaného jinak omezil na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadoval po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. O nepříznivé finanční situaci žalovaného v době poskytnutí úvěru navíc vypovídá i to, že na jeho majetek byla vedena exekuce. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovaným řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. V tomto směru měl soud v úmyslu poučit žalobkyni při jednání (§ 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a toto poučení se tak připravila. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 9. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 10. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 15 000 Kč, přičemž jí, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o.z. postoupena, dosud vrátil pouze 2 292,01 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 12 707,99 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum] s určením data splatnosti do 10 dnů od jejího doručení (jedná se o výzvu z [datum]). Tato výzva pak byla ve smyslu § 573 o.z. žalovanému doručena dne [datum] a ode dne následujícího po uplynutí 10 denní lhůty určené věřitelem je žalovaný v prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 765,44 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 708,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.