222 C 93/2022-63 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 23 608,60 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že dne 8. 3. 2020 uzavřel jeho právní předchůdce [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru znějící na částku 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 10 477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaná uhradila na dluh pouze částku 800 Kč. Žalobce se tak domáhá úhrady zbytku dluhu, s nímž je žalovaná v prodlení, požaduje dále úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu za prodlení ve výši 5 000 Kč. Žalobci byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani k výzvě žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2020, smluvními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvou k plnění ze dne 10. 2. 2022 a 20. 5. 2022, výpisem z centrální evidence exekucí ke dni 22. 8. 2022 a zákaznickou kartou žalované. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení], vázaného zástupce právního předchůdce žalobce, nebyl proveden pro nadbytečnost, neboť skutkový stav (stran nedostatečného zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet) byl dostatečně zjištěn ze samotného tvrzení žalobce a z již provedených důkazů. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 8. 3. 2020 právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč, a tak v hotovosti učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem v celkové výši 10 477 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 52 pravidelných týdenních splátkách po 394 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaná uhradila celkem 800 Kč (žalobní tvrzení žalobce). Ze zákaznické karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své příjmy ve výši 12 000 Kč jako uklízečka (k doložení příjmu žalobce neoznačil žádný důkaz ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) a výdaje ve výši 6 000 Kč (taktéž neprokázáno), dále uvedla, že má základní vzdělání, nežije s manželem/partnerem ve společné domácnosti, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené a peníze potřebuje na kočárek. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval výdaje žalované (což žalobce sám tvrdil, s tím, že to nebylo povinností poskytovatele úvěru), neprokázal ani zjišťování existence dalších závazků žalované – výpis z centrální evidence exekucí z doby uzavření smlouvy k dispozici nemá. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 1. 2. 2022). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. I dle aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má za následek absolutní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy. Uvedená interpretace vyplývá i z aktuálního rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C [číslo], Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. K obdobným závěrům dospěl taktéž např. Krajský soud v Praze sp. zn. 27 Co 143/2019, 27 Co 81/2019 nebo 27 Co 221/2019. 15. Věc byla posouzena i v návaznosti na skutečnost, že věřitel ve spotřebitelských úvěrech a zápůjčkách je ten, kdo zcela určuje podmínky smluvního vztahu. Představa, že adhezní spotřebitelské smlouvy může jakkoli významně ovlivnit spotřebitel je lichá. Věřitel je z povahy svého postavení silnější smluvní stranou, zná prostředí i právní řád, využívá účinný marketing (který z povahy věci míří na slabá místa člověka, která jsou známá a kdy je jistota, že podstatná část populace tomuto není schopna čelit, neboť má jen rozum průměrného člověka jak konstatuje i § 4 odst. 1 občanského zákoníku). Na věřitele, který je podnikatelem zabývajícím se poskytováním zápůjček, tak musí být kladeny nároky uvedené i v Hlavě I. občanskéh