223 C 154/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla dne 26. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v celkové výši 10 906 Kč Smlouva byla uzavřena se společností [právnická osoba], která pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11. 12. 2019 společnosti [právnická osoba] Následně tato společnost smlouvou ze dne 26. 5. 2020 pohledávku postoupila žalobkyni. Ze smlouvy vyplývá, že sjednaná výše měsíční splátky byla 779 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 14 pravidelných splátkách. Žalobkyně kromě neuhrazené jistiny po žalovaném požaduje i zákonný úrok z prodlení, a to až od 27. 6. 2019, který následuje pod dni splatnosti poslední měsíční splátky. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala předchůdkyně dostatečně, když požadovala potvrzení o příjmech žalovaného, a dále vyhodnocovala výsledky rešerší databází dlužníků. Uvedla dále, že právní předchůdkyně předně vycházela z toho, že žalovaný při poskytování informací jedná poctivě v souladu s § 6 občanského zákoníku. Protože žalovaný své povinnosti neplnil, požaduje žalobkyně uhradit jistinu ve výši 6 000 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně tak smluvní pokutu uplatňuje denně z částky 6 000 Kč za dobu od 27. 6. 2019 do 8. 8. 2022, tudíž za 1 138 dnů. I přesto, že pokuta by byla stanovena částkou 6 828 Kč, požaduje toliko 3 000 Kč. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se k jednání, přestože byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úrokem 578 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 548 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 080 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, tak činila 10 906 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil s tím, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. 4. Soud zjistil, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že předchůdkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný jedná poctivě, zkoumala rejstříky dlužníků, které v databázích nezaznamenaly žádné negativní hodnocení žalovaného. Úvěruschopnost zkoumala dále po založení pracovní smlouvy a výplatních pásek za období leden až březen 2018. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žadatel bydlí s manželkou, je zaměstnaný, jeho celkové měsíční příjmy dosahují částky 31 821 Kč, když za bydlení a energie platí 4 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady vydá 15 000 Kč, na výživné vydá 1 000 Kč, a dále hradí měsíční splátky stávajících půjček. Úvěr byl poskytnut za situace, kdy celkové měsíční výdaje žalovaného dosahovaly 23 500 Kč, žádné bližší údaje stávajících půjček zaznamenány nebyly, a žalovaný disponoval použitelným měsíčním příjmem 8 321 Kč. 5. Soud dále zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2022 k úhradě dlužné částky, k prokázání této skutečnosti založila potvrzení České pošty o tom, že výzva byla odeslána 22. 6. 2022. Ve výzvě byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že dlužnou částku má povinnost zaplatit nejpozději do 3 dnů ode dne odeslání výzvy. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a zejména označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně dostatečně nepředložila důkazy týkající se bydlení, výdajů, případně existence dalších závazků, přičemž tyto položky se zásadní měrou podílí na celkové finanční situaci žalovaného. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného tak neunesla. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný převzal od žalobkyně částku 6 000 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. 14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 30. 6. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 20. 6. 2022 s určením lhůty k zaplacení do 3 dnů. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 696 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního