228 C 57/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 19. 10. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 7 500 Kč, který se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek 2 250 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a své osobní údaje. Jeho totožnost byla ověřena ověřovací korunovou platbou z účtu žalovaného, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena, a scanem dokladu totožnosti. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným ze svého telefonu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala informace o jeho poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně dále žádá náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 750 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 9 750 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 19. 10. 2020 je žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi bezhotovostně zápůjčku 5 000 Kč na účet klienta a klient se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek 1 625 Kč do 18. 11. 2020. V dodatku k této smlouvě z téhož dne (smluvní strany jsou označeny stejně) se věřitel zavázal navýšit zápůjčku na 7 500 Kč a klient se zavázal navýšit poplatek na 2 250 Kč. Obojí bylo splatné do 18. 11. 2020. Smlouva ani dodatek neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat. 5. Podle nedatovaného záznamu měla být dne 7. 2. 2020 žalobkyní zaúčtována platba z účtu žalovaného ve výši 1 Kč. 6. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. K tomu, že potvrzovací SMS kód zaslal právě žalovaný, neoznačila žádné důkazy. To platí i pro údajné předložení dokladu totožnosti. Verifikační platba rovněž uzavření smlouvy právě žalovaným neprokazuje. Jednak měla být uskutečněna již 7. 2. 2020, zatímco smlouva měla být uzavřena až 19. 10. 2020. Vele toho pak ze záznamu o této údajné platbě není patrný jeho původ, v důsledku čehož spolehlivě neprokazuje, že se platba opravdu uskutečnila, neboť si jej mohla vytvořit jen sama žalobkyně (na rozdíl např. od výpisu z účtu banky). 7. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží právě žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením o způsobu uzavření smlouvy. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla a neprokázala tvrzený způsob uzavření smlouvy, konkrétně že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o zápůjčku. 8. Podle dvou potvrzení o platbách a výpisu z účtu žalovaného byly dne 20. 10. 2020 a 3. 11. 2020 žalobkyní zaplaceny na účet žalovaného částky 5 000 Kč a 2 500 Kč. 9. Dne 12. 10. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 15 094 Kč do 3 dnů. 10. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. 11. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. 13. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. 16. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. 17. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. 18. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o zápůjčce neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o zápůjčku. Nelze tedy než dospět k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné takové smlouvy. 19. Soud nad rámec dodává, že i kdyby k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, byla by neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 20. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o poměrech žalovaného, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Tato tvrzení žádným způsobem nekonkretizovala (jaké informace o žalovaném zjistila, jak je vyhodnotila, na základě jakých dokumentů a databází je ověřila atd.) a především k nim neoznačila žádné důkazy. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud žalobkyni nemohl dát pro její neúčast na jednání (viz výše). Neunesla by tedy své břemeno tvrzení a důkazní i st