229 C 115/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] (z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum]), zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] s odůvodněním, že [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), za použití prostředků komunikace na dálku a po zadání unikátního identifikačního kódu se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru do výše úvěrového limitu [částka], který byl splatný v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % částky, dlužné ke konci předchozího měsíce, nebo měsíčně [částka] podle toho, která z částek by byla vyšší (sdělováno ve výpisu), a podle které žalovaná v plném rozsahu nevrátila zapůjčené finanční prostředky, sjednaný úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši [částka] a nezaplatila právní předchůdkyni žalobkyně ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení také předžalobní upomínkou. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka] a částky [částka] představujících kapitalizovaný úrok z úvěru a náklady na vymáhání. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I zastavil podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala, žalovaná se, přestože řádně předvolána, bez omluvy nedostavila, proto soud podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] převedla na účet č. [bankovní účet] částku ve výši [částka], dne [datum] převedla na tentýž účet částku ve výši [částka], jak bylo prokázáno potvrzeními o provedených platbách. Dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu do 7 dnů od odeslání. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o revolvingovém úvěru“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky uvedené shora a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle. 7. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni z přechodného věřitele, tj. společnosti [právnická osoba], na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně (původním věřitelem). O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. 8. Z dalších předložených listin soud nezjistil odlišné skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci samé. 9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 10. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné či ústní formě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, podstatnou náležitostí je však elektronický podpis jednající osoby. Prostý elektronický podpis pak nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. 15. Soud nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila či předložila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně uzavřela smlouvu tvrzeného rozsahu právě s žalovanou. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a důkazní břemena tudíž neunesla. 16. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalované na účet celkem částku [částka], přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má právní předchůdkyně žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. 17. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od [datum], a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila žalobkyně dne [datum] s určením lhůty k plnění do sedmi dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla zásilka doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Splatnost tudíž nastala dne [datum] a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do příslušenství nad rámec přiznaného, soud žalobu zamítl (viz bod 17 odůvodnění). 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. (procesní zavinění za zastavení řízení ohledně částky [částka] a [částka] leží na straně žalobkyně). Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř., nebyla však ve věci zcela úspěšná. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] (jistina, kapitalizovaný úrok a náklady) s příslušenstvím, žalobkyně však byla úspěšná pouze v částce [částka] s příslušenstvím, tedy úspěšná byla v rozsahu 77,73 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobkyně) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 55,46 %, pak má žalobkyně právo, aby jí