25 C 24/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 8 850 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč. [příjmení] byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit spolu s částkou 7 400 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná uhradila pouze částku 8 550 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 8 850 Kč (z toho dlužná jistina 6 815,65 Kč a úhrady za služby 2 034,35 Kč). Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 091,08 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 377,75 Kč za období od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 7 400 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku ve výši 2 000 Kč a poplatku za službu hotovostního inkasa splátek ve výši 4 000 Kč), a to v 58 měsíčních splátkách po 300 Kč. V kartě klienta žalovaná uvedla, že její čistá mzda činí 8 070 Kč od ČSSZ a má další příjem ve výši 5 000 Kč. Její celkové výdaje za měsíc jsou v částce 10 450 Kč a bydlí ve společné domácnosti s rodinným příslušníkem v nájemním bydlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem bylo zjištěno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky a podacího lístku k předžalobní upomínce bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínána. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na dluh částku 8 550 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Žalobkyně tak neuvedla, ani neprokázala, že ověřovala např. příjem žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. 9. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 10 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila pouze částku 8 550 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 1 450 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] odeslaném [datum] s určením data plnění do 10 dnů od doručení. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne [datum], po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná je tak v prodlení od [datum] Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když nebylo zjištěno, že by náklady úspěšné žalované vznikly.