28 C 39/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví s žalovanou smlouvu o úvěru nazvanou jako smlouva o povoleném přečerpání č. GNN052061357, v níž se zavázala žalované poskytnout úvěr až do limitu 5 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat platbami a výběry ze svého osobního účtu u žalobkyně. Úvěrový limit byl poté navýšen na 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši limitu a včas a řádně uhradit dlužnou jistinu a úroky ve výši 18,9 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o povoleném přečerpání tak, že vyšla z žádostí žalované, v nichž uvedený příjem 10 000 Kč, resp. 13 000 Kč (v druhé žádosti) odpovídal průměrnému příjmu v předcházejících měsících podle výpisu z účtu žalované. Výdaje žalované (v žádostech uvedené ve výši 0 Kč) žalobkyně stanovila na základě svého interního ekonomického modelu podle statistických dat. Dále učinila dotaz na CCB/CBCB (registry dlužníků) a vlastní systémy ke zjištění splátkového zatížení žalované. Žalovaná dne [datum] překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, čímž se stal dluh vůči žalované splatným ke dni [datum]. Nyní se domáhá nesplacené jistiny úvěru (záporného zůstatku na účtu, tj. rozdílu vkladů a čerpaných prostředků) ve výši 20 000 Kč, poplatků 928,53 Kč, úroku do [datum] v kapitalizované výši 10 697,77 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 928,53 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 928,53 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne [datum] požádala žalovaná prostřednictvím internetového bankovnictví (viz žádost o poskytnutí povoleného přečerpání a SMS potvrzení smlouvy) žalobkyni o poskytnutí povoleného přečerpání ve výši 5 000 Kč. Uvedla, že bydlí v pronajatém bytě, má jednu vyživovací povinnost (z toho 0 dětí) a má čistý příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně z mateřské/rodičovské. Podle zprávy CBCB ze dne [datum] neměla žalovaná v té době žádné splátkové úvěry. Ve smlouvě o povoleném přečerpání č. GNN052061357 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše limitu 5 000 Kč jako spotřebitelský úvěr přečerpáním disponibilního zůstatku na účtu žalované u žalobkyně. Žalovaná se zavázala limit nepřekročit, splatit přečerpání a zaplatit úroky. Úvěr byl úročen sazbou 18,9 % ročně. 5. Dne [datum] požádala žalovaná prostřednictvím internetového bankovnictví (viz žádost o navýšení limitu a SMS potvrzení smlouvy) o navýšení limitu povoleného přečerpání na částku 20 000 Kč. Uvedla, že má jednu vyživovací povinnost (dítě do 6 let) a čistý příjem ve výši 13 000 Kč měsíčně z mateřské/rodičovské. Podle zprávy CBCB ze dne [datum] neměla žalobkyně v té době žádné splátkové úvěry. V dodatku ke smlouvě o povoleném přečerpání č. GNN052061357 se žalobkyně a žalovaná dohodly na změně úvěrového limitu na 20 000 Kč. 6. Podle transakční historie na účtu žalované u žalobkyně za období od [datum] do [datum] přišla žalované v prosinci 2014 platba 10 000 Kč od Úřadu práce ČR. Dne [datum] jí přišla půjčka 2 500 Kč od Zaplo. 7. Podle transakční historie na účtu žalované u žalobkyně za období od [datum] do [datum] přišly žalované od Úřadu práce ČR v lednu a únoru 2015 dvě platby po 10 000 Kč a dne [datum] dvě platby 2 716 Kč a 4 000 Kč. V měsících leden až březen 2015 je ve výpisu zaznamenáno několik přijatých plateb z různých úvěrů: dne 8. 1. dodatečná půjčka od Zaplo finance 500 Kč, dne 20. 1. půjčka 4 000 Kč od Zaplo, dne 23. 1. částka 2 000 Kč od Kreditech, dne 26. 1. dodatečná půjčka 2 000 Kč od Zaplo, dne 6. 2. částka 500 Kč od CreditPortal, dne 23. 2. půjčka 8 000 Kč od Zaplo a dne 2. 3. částka 800 Kč od CreditPortal; a podobně je ve výpisech uvedena řada odchozích plateb na úvěry: 13. 1. částka 3 000 Kč pro Zaplo a 300 Kč na prodloužení úvěru„ KY32GG“, dne 20. 1. částka 2 400 Kč pro úvěr„ KY32GG“, dne 11. 2. částka 600 Kč pro CreditPortal a 6 989 Kč pro Zaplo, dne 12. 2. částka 2 500 Kč pro úvěr„ C8O1XT“ a dne 12. 3. částka 9 104 Kč pro Zaplo, 2 800 Kč pro úvěr„ LWE1KD“ a 1 000 Kč pro Kreditportal. Zůstatek na účtu se do dne [datum] pohyboval povětšinou v řádech několika tisíc či i jen sta korun a celkem čtyřikrát klesl až na nulu. 8. Podle transakční historie na účtu žalované u žalobkyně za období od [datum] do [datum] činil konečný zůstatek na účtu - 20 000 Kč. 9. Dopisem ze dne [datum] (který si žalovaná nevyzvedla a byl dne [datum] odeslán zpět žalobkyni, viz dodejka) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 25 154,78 Kč jako dluhu ze smlouvy o povoleném přečerpání do 7 dnů od doručení s tím, že jinak je tato výzva současně odstoupením žalobkyně od smlouvy. 10. Předžalobní výzvou odeslanou dne [datum] (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy o úvěru. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaná byla spotřebitelka (byla fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Žalobkyně pak byla věřitelkou podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně s žalovanou posléze uzavřely dodatek, jímž smlouvu o úvěru změnily (§ 1902 občanského zákoníku) tak, že úvěr byl navýšen na 20 000 Kč, v důsledku čehož se od tohoto okamžiku na smlouvu o úvěru aplikuje zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010 (viz § 2 písm. e) tohoto zákona). 18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěru