214 C 100/2023-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč jako dlužné jistiny s 15% úrokem z prodlení od 10. 2. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 127,40 Kč za dobu od 6. 1. 2023 do 6. 2. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 2 433 Kč (sestávající se z nesplaceného úroku 2 283 Kč a částky 150 Kč za upomínání), částku 482 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a dále smluvní pokutu 310 Kč za dobu od 6.1.2023 do 6.2.2023. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, spolu s jistinou se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 12 244,48 Kč, celkem 22 244,48 Kč splatných ke dni 5.5.2025. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na účet smlouvy ničeho neuhradil, původní věřitel ke dni 5.1.2023 úvěr zesplatnil, v důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“). 4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] spolu s rozpisem splátek, obchodními podmínkami a výpisem z účtu původního věřitele, jimiž vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 5.9.2022 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 32 měsíčních splátkách po 695,14 Kč, kapitalizovaný úrok činil 12 244,48 Kč, celkovou částku 22 244,48 Kč se žalovaný zavázal zaplatit do 5.5.2025. Protože splátky nehradil řádně a včas, původní věřitel úvěr ke dni 5.1.2023 úvěr zesplatnil, pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. 5. Z výpisu z účtu soud shledal, že dne 5.9.2022 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 10 000 Kč, ze zprávy [právnická osoba] ze dne 29.6.2023 bylo zjištěno, že vlastníkem a disponentem účtu byl žalovaný, dne 5.9.2022 byla na předmětný účet poukázaná částka 10 000 Kč z účtu vedeného na [právnická osoba] 6. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by na dluh původnímu věřiteli nebo žalobkyni poukázal jakoukoli částku. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze společného prohlášení o dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2022 ohledně rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.2.2023, jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele žalovanému. 8. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalovaného, ani jeho celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, a to stran příjmů i výdajů. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. 14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 spolu s podacím archem ze dne 5.6.2023 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby upomínán k úhradě dlužné částky do 9.6.2023. 17. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 10 000 Kč, přičemž ničeho nezaplatil, takže se co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení. Požadovaný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 10.6.2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). 18. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 15% úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2023 do rozhodnutí soudu 30.8.2023 částkou 830,13 Kč. Takto se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 182,53 Kč (10 000 Kč + 830,13 Kč + 127,40 Kč + 2 433 Kč + 482 Kč + 310 Kč). Žalobkyni však byla přiznána částka 10 000 Kč a 15 % úrok z prodlení z této částky od 10.6.2023 do rozhodnutí soudu 30.12.2022 ve výši 336,98 Kč, tedy celkem 10 336,98 Kč. Žalobkyně byla proto ve věci úspěšná co do 72,9% a neúspěšná co do 27,1%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu, tedy 45,8% náhrady nákladů řízení. 20. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený a doměřený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna