214 C 58/2023-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 29 993,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 26 861,74 Kč od [datum] do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 39 866,98 Kč, úvěr se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč, při úrokové sazbě 26,28%. Protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, žalobkyně je tak dále oprávněna požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně ze splátky v prodlení, žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupila s účinností ke dni [datum]. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 26 651,14 Kč, úrokem ve výši 3 132,14 Kč a smluvní pokutou za prodlení se splácením úvěru 210,60 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného z údajů sdělených žalovaným, lustrací žalovaného v registru [příjmení], databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem činí 37 000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, celkové náklady domácnosti uvedl částkou 0, jakož i ostatní finanční závazky. Žalovaný pak do odstoupení od smlouvy uhradil celkem 19 712 Kč, z této částky bylo na jistinu uhrazeno 13 215,84 Kč, na smluvní úrok 4 723,05 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 1 500 Kč a na smluvní pokutu 273,11 Kč. 3. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád jednal v jeho nepřítomnosti, k jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], sazebníku a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to spolu se základní pohyblivou úrokovou sazbou 25,08% ročně a měsíčním poplatkem 50 Kč. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru spočívajících v povinnosti platit náklady za upomínání 100 Kč za upomínku a dále je zde zakotvena povinnost zaplatit náhradu nákladů za vymáhání splatného závazku ve výši 600 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Z výzev k zaplacení dluhu, odstoupení od smlouvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení. Z platební historie účtu bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaným byly uhrazeny poplatky ve výši 1 500 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 9. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neboť se v tomto případě spokojila pouze s údaji zjištěnými od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovaným řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. 10. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na poučení soudu reagovala žalobkyně tak, že další tvrzení neuvádí a další důkazy neoznačuje. 11. Vzhledem k uvedenému soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. 12. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Dle předžalobní upomínky ze dne [datum] spolu s podacím archem z téhož dne byl žalovaný upomínán k úhradě dluhu ve výši 29 993,88 Kč s příslušenstvím. 14. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 38 366,98 Kč (oproti v žalobě tvrzeným 39 866,98 Kč, neboť uvedená částka v sobě zahrnuje i poplatky ve výši 1 500 Kč), na svůj dluh uhradil 19 712 Kč, je tedy povinen na bezdůvodném obohacení žalobkyni vydat částku 18 654,98 Kč. Protože žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván v odstoupení od smlouvy do dne [datum], je ve smyslu § 1968 o.z. a § 1970 o.z. s plněním v prodlení ode dne [datum], o výši úroků z prodlení bylo rozhodnuto s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. 15. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 16. O