219 C 116/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 12 000 Kč, smluvní pokuty 2 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení tak, jak shora uvedeno. To vše s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky 12 000 Kč, které nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek a z výpisů z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč na jeho účet, přičemž vlastnictví účtu bylo prokázáno verifikační platbou žalovaného z tohoto účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do [datum] spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Z výpisu úkonů bylo zjištěno, že žalovanému byl za účelem mimosoudního vymožení pohledávky odeslán jeden obyčejný dopis. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a zároveň by vyzván k zaplacení. Z upomínky a předžalobní výzvy včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně upomínán o zaplacení, naposledy do [datum]. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. Ze žalobkyní předložených důkazů zároveň nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo]). 8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 9. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 10. [anonymizována tři slova] ve věci [anonymizována dvě slova] (C [číslo] z [datum]) uvedl, že [ustanovení právního předpisu EU] brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 11. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 12 000 Kč, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že jí (či žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena), doposud nevrátil ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě však k žádnému započtení s ohledem na neprokázání zaplacení jakékoli částky nedošlo, žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 12 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. 12. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum], kdy odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění do [datum]. Od následujícího data je pak žalovaný v prodlení. 13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tj. do smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kapitalizovaného příslušenství a úroku z prodlení nad rámec přiznaného, zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 932 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 2 452 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlá