219 C 192/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 1. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 890 Kč do 27. 2. 2021, což neučinil, neuhradil žalobkyni ničeho. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně [webová adresa], žalovaný ji podepsal [příjmení] zaslaným na jeho telefonní číslo, přičemž se jedná o prostý elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zjištěním údajů týkajících se osobních poměrů, příjmů a výdajů žalovaného, které ověřila prostřednictvím předložených listin a lustrací v příslušných databázích. Kromě jistiny a poplatku požaduje žalobkyně zaplatit účelně vynaložené náklady za upomínání ve výši 2 500 Kč (za celkem 5 upomínek) a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč (sjednanou ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny za dobu od 28. 2. 2021 do 30. 8. 2022, přičemž došlo k jejímu zkrácení). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce datované k 28. 1. 2021, ve znění dodatku datovaného ke 12. 02. 2021, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným sjednala dohodu, na základě které se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč jakožto bezúčelovou zápůjčku. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem 2 890 Kč do 27. 2. 2021, úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného s placením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně ve dnech 12. 2. 2021 a 28. 1. 2021 vyplatila žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] celkovou částku 10 000 Kč. Soud se nezabýval otázkou, zda byla smlouva žalovaným řádně podepsána a tedy zda tímto jeho jednáním došlo k uzavření smlouvy. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, a je tedy uzavřena faktickým předáním předmětu zápůjčky, v tomto případě převedením prostředků na účet žalovaného. Soud proto dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Z výpisu z [příjmení] bylo zjištěno, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami obyvatelstvu na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 7,83 % ročně a ke dni uzavření dodatku 7,50 % ročně. 6. Z upomínek ze dne 6. 3. 2021, 13. 3. 2021, 20. 3. 2021, 29. 3. 2021 a 13. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení. K upomínkám nebyl předložen doklad o odeslání či doručení. 7. Z výzvy k úhradě včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu do tří dnů, zásilku mu odeslala 16. 9. 2022. 8. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin (všeobecné obchodní podmínky) nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, k tomuto neuvedla téměř ničeho ani v žalobních tvrzeních a nepředložila žádné listiny. 9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 15. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 10 000 Kč, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že nevrátil ničeho, přestože byl upomínán. Žalovaný neuplatnil v řízení ani žádnou obranu, netvrdil, že by žalobkyni cokoli zaplatil. Jelikož žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel, což vyplývá zejména z jeho označení na smlouvě a jejího obsahu, jedná se o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je třeba aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, a povinnost vydat bezdůvodné obohacení se řídí § 87 tohoto zákona. Soud dospěl k závěru, že jelikož smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení představující poskytnuté a nevrácené prostředky, a žalovaný je povinen částku 10 000 Kč žalobkyni zaplatit. 16. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 11. 10. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila dne 16. 9. 2022. Tato výzva pak byla ve smyslu § 573 o.z. žalovanému doručena fikcí doručení dne 10. 10. 2022, a to až patnáctý pracovní den po odeslání, jelikož byla zasílána do jiného státu. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 17. Ve zbylém rozsahu nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 18. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i v případě ověření schopností žalovaného úvěr splácet by byla smlouva absolutně neplatná, a to minimálně v části požadavku na úrok ve výši cca 395 % ročně, respektive dokonce 608 % ročně u dodatku (nazvaný jako poplatek za poskytnutí zápůjčky), neboť úrok v této výši mnohonásobně převyšuje úrok, za který v době uzavření smlouvy poskytovaly úvěry na spotřebu banky a tento nárok je tak zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy.