221 C 11/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], dne 13. 4. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a vydat žalovanému kreditní kartu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 23,76 % ročně a poplatky v 11 měsíčních splátkách po 2 371 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, vyhledávala informace v registrech a porovnávala příjmy žalovaného s výdaji odhadnutými na základě statistických dat. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2022. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil 3 300 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 29 232,55 Kč, smluvní pokuty ve výši 241,96 Kč, pojistného ve výši 399,50 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 31. 7. 2022 ve výši 1 796,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% z částky 29 874,01 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínán. 2. Podáním ze dne 12. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 15. 12. 2022 uvedenou částku žalobkyni uhradil. V tomto rozsahu tak soud ve výroku I. řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2021, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek pro revolvingové úvěry, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku pro úvěry bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok 23,76 % ročně a poplatky, to vše v 11 měsíčních splátkách po 2 371 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit. Dále byla sjednána náhrada nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatek za upomínku k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení za prodlení se splátkou úvěru. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bydlení, je zaměstnán s čistou mzdou 25 800 Kč, má celkové náklady na domácnost 8 000 Kč a má finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů apod.) ve výši 0 Kč. 5. Ze zprávy banky, výpisu z bankovního systému o převodu čerpání a výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovanému byla dne 22. 11. 2021 vyplacena částka 3 000 Kč a částka 2 000 Kč, dne 24. 11. 2021 částka 3 000 Kč, dne 29. 11. 2021 částka ve výši 2 000 Kč, dne 17. 12. 2021 částka ve výši 15 000 Kč, dne 23. 12. 2021 částka ve výši 4 000 Kč a dne 31. 1. 2022 částka ve výši 300 Kč. 6. Ze sdělení banky ze dne 9. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala sdělení za účelem seznámení žalovaného s produktem„ [jméno] [anonymizováno]“, přičemž obsahem sdělení je informace o schválení žádosti o„ [jméno] [anonymizováno]“, tzv. revolvingového úvěru, a informace o možnosti žalovaného z úvěru čerpat podle potřeby až 30 000 Kč. 7. Z informace o bonitě klienta ke dni 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný má 5 úvěrů s celkovou výší splátek 15 113 Kč. Z dotazu z registru SOLUS ke dni 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v tomto registru nebyl nalezen. 8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2022. 9. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat uvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů ani výdajů, zejména pak nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů je tak zadlužena, že úvěruschopná není. Nadto z předložených důkazů vyplývá, že žalovanému bylo poskytnuto nejméně pět dalších úvěrů. 15. Soud měl v úmyslu poučit žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a k označení důkazů, že s odbornou péčí posoudila způsobilost žalovaného v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a o toto poučení se připravila. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 29 300 Kč, žalovaný uhradil celkem 3 300 Kč, přičemž co do částky 6 000 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 an. o. z., má tudíž právo na vrácení částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. 18. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, je