222 C 144/2023-43 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 20 987,89 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 21. 9. 2020 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 23 142 Kč a úrokem ve výši 88 % ročně v 78 týdenních splátkách. Žalovaná porušila ujednání smlouvy a nehradila splátky řádně a včas, i přesto, že byla opakovaně písemnými upomínkami k úhradě splátek vyzývána. Žalovaná uhradila pouze 20 040 Kč. V důsledku jednání žalované došlo dne 21. 3. 2022 k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce se tak domáhal neuhrazené jistiny ve výši 13 807,82 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 180,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 559,78 Kč, který sestával z poplatku ve výši 9 059,78 Kč a poplatku za upomínání ve výši 1 500 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč. Dále se žalobce domáhal kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2 996,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 22. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 21. 6. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 180,07 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. Žalobce uvedl, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím posouzení příjmové a výdajové stránky žadatele a údajů uvedených žadatelem. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, odročení nežádal. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2020, žádostí o úvěr ze dne 21. 9. 2020, oznámením o postoupení pohledávky a výzvami ze dne 15. 2. 2023, 3. 4. 2023 a 29. 5. 2023. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 21. 9. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal poskytnout žalované částku 20 000 Kč, a tak učinil (přičemž částka ve výši 5 304 Kč byla použita na uhrazení dlužné částky žalované z již dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru s právním předchůdcem žalobce), a žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 43 142 Kč. Roční úroková sazba činila 88 %. Dlužná částka měla být splacena v 78 pravidelných týdenních splátkách po 554 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 484 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své příjmy ve výši 14 597 Kč jako zaměstnanec, příjmy domácnosti uvedla ve výši 30 000 Kč (k doložení příjmů žalobce neoznačil žádný důkaz), výdaje ve výši 7 000 Kč (taktéž žalobce neoznačil žádný důkaz), a interní splátky právnímu předchůdci žalobce ve výši 2 099 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a bydlí ve spolubydlení. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval výdaje žalované, neprokázal ani zjišťování existence dalších závazků žalované. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. Žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně vyzval (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 15. 2. 2023, 3. 4. 2023 a předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2023). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. I dle aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má za následek absolutní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmín