223 C 155/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 004 Kč a příslušenství s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] s účinky ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalované na stránkách [webová adresa], po uhrazení verifikační platby a provedení schvalovacího procesu, při němž právní předchůdkyně posuzuje úvěruschopnost klientů včetně nahlédnutí do příslušných registrů. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 500 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni jistinu a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a nahradit náklady na upomínání. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž o každém jednotlivém postoupení je vyhotoveno společné prohlášení smluvních stran o postoupení, požaduje po žalované zaplatit dlužnou jistinu ve výši 9 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 632,47 Kč (za období od [datum] do [datum]), smluvní pokutu ve výši 1 504 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Podle předložené listiny nazvané„ smlouva o úvěru [číslo]“ datované dne [datum] s účinky ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 9 500 Kč na účet č. [bankovní účet], žalovaná se měla naproti tomu zavázat vrátit poskytnuté prostředky do [datum]. Pro případ prodlení žalované s jakoukoli úhradou obsahuje listina sankční ujednání (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatek v případě mimosoudního vymáhání v celkové výši 506 Kč). 5. Listina výše specifikovaná („ smlouva“) byla žalobkyní předložena bez podpisu žalované. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky na webových stránkách právní předchůdkyně, takové tvrzení nebylo v řízení prokázáno, pro zachování písemné formy by musela být opatřena elektronicky uznávaným podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo, o písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jinak uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě po registraci žalované v systému právní předchůdkyně žalobkyně na webových stránkách [webová adresa] není dostatečným důkazem. Uvedení osobních údajů žalované na listině není dostatečným důkazem jeho projevu vůle, když přístup k těmto údajům nemá pouze žalovaná osobně, ale může jimi disponovat množství osob. 6. Žalobkyně, přestože v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované včetně lustrací v příslušných registrech, nepředložila ke svému, byť jen okrajovému tvrzení, žádné listiny či jiné důkazy, kterými by splnění povinnosti úvěruschopnost žalované zkoumat ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, mohla prokázat. 7. Odlišné závěry ohledně uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného rozsahu právě s žalovanou ani ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované soud neučinil ani z dalších předložených listin (zejména obchodní podmínky). 8. Postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni bylo prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 9. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum], jak bylo prokázáno dopisem včetně poštovního podacího archu, s uvedením splatnosti dne [datum]. 10. Žalovaná v průběhu řízení tvrzení žalobkyně nerozporovala, netvrdila, že by poskytnuté peněžní prostředky vrátila. 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Soud nemohl žalobkyni, která se z jednání omluvila, poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně uzavření smlouvy tvrzeného rozsahu právě s žalovanou a zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí. Takové poučení se poskytuje účastníkovi zásadně při jednání a soud není povinen jednání za účelem poučení odročovat, přičemž lze spravedlivě po účastníkovi požadovat, aby se jednání účastnil, případně aby v opačném případě nesl procesní následky své nepřítomnosti. 19. Po právní stránce dospěl soud po provedeném dokazování k následujícímu závěru. Soud má za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně vyhodnotit za uzavření dohody mezi účastníky, respektive mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdila, že došlo k uzavření dohody prostřednictvím elektronických prostředků, chybí podstatná náležitost právního jednání – řádný elektronický podpis jednající osoby, přičemž dostatečné záruky o tom, že jednala právě daná osoba a právě daným způsobem, poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena s žalovanou v daném znění, když z dokumentu ani neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. 20. Na tomto místě soud dodává, že i pokud by uzavření smlouvy prokázáno bylo, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož právní předchůdkyně nez