223 C 179/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 482 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky 832 Kč a příslušenství z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 17 500 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 3 982 Kč, pro případ prodlení strany sjednaly povinnost žalované platit smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou upomínku, celkem jich bylo žalované zasláno pět. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně po ověření totožnosti žalované. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované skrze zjištěné údaje o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto porovnala s předloženými doklady a lustracemi v databázích. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 8 755 Kč, tato částka byla započtena na smluvní pokutu (v plné výši) a částečně na náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná při jednání uvedla, že půjčku si brala na zaplacení školních výdajů syna a pojištění auta. Synovi bylo v té době 13 let, žalovaná je samoživitelka. Bydleli v podnájmu s náklady 4 000 Kč měsíčně a náklady za energie ve výši 1 200 Kč měsíčně, dále platila za internetové připojení a telefony částku 1 600 Kč, za jízdné pro syna 600 Kč měsíčně, za stravné 400 Kč měsíčně a za školní kroužek 3 000 Kč ročně. Příjmy žalované byly tvořeny příjmem ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně. Při sjednávání smlouvy předložila žalobkyni kopii občanského a řidičského průkazu, mzdové lístky a výpis z účtu za období od dubna do června 2022, z něhož vyplývalo, že žalovaná byla na účtu v minusu částkou 40 Kč a v plusu kolem 41 000 Kč měsíčně. V době sjednávání zápůjčky žalovaná měla již úvěr u [právnická osoba] v celkové výši 12 000 Kč, který splácela po 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná na zápůjčku uhradila žalobkyní tvrzenou částku 8 755 Kč. Aktuálně splácí další úvěr v celkové výši 10 000 Kč splátkami po 565 Kč měsíčně. Žalovaná změnila zaměstnání, toto je v blízkosti jejího bydliště, jinak se její poměry nezměnily, příjem má v podobné výši jako v předchozím zaměstnání. Úvěr [právnická osoba] již uhradila. Na upomínky žalobkyně nereagovala, jelikož nemohla situaci z důvodu finančních problémů řešit. Dluh (myšleno poskytnutou částku) by mohla žalobkyni s ohledem na uvedené splácet po maximálně 2 000 Kč měsíčně, případně zaplatit do 3 měsíců, jelikož očekává v zaměstnání ke konci roku vyplacení odměn. Na nákladech řízení žalovaná nežádá ničeho. 3. Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí. Podle smlouvy strany sjednaly poskytnutí úvěru žalované ve výši 17 500 Kč formou převodu na účet, žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 982 Kč do [datum], úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalované se splácením bylo ujednáno, že žalobkyně může požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zároveň náhradu nákladů účelně vynaložených na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin však nebylo zjištěno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, údaje v tomto směru nejsou na předložených listinách zaznamenány, žalobkyně nedoložila žádné listiny k prokázání takového jednání (výpisy z účtu, smlouvy, faktury, doklady). 4. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 17 500 Kč žalované na její účet dne [datum] (včetně ověřující platby žalované) bylo zjištěno z výpisů z běžného účtu a ze sdělení banky. 5. Z jednotlivých upomínek a předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení, naposledy dopisem před podáním žaloby ze dne [datum] odeslaným v den vyhotovení se lhůtou k plnění do 3 dnů. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 9. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku zásadně při jednání. Žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a to i ve světle účastnické výpovědi žalované. Žalobkyně dle všeho zjišťovala a ověřila pouze příjmy, naopak výdaje včetně závazků, jejich výše, podmínek, trvání a platební morálku žalované nezkoumala vůbec, přičemž pokud by tak učinila a komplexním způsobem prověřila poměry žalované, mohla teprve v takové chvíli učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaná bonitní je či není. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. V řízení však bylo prokázáno a žalovaná sama potvrdila, že od žalobkyně převzala částku 17 500 Kč, přičemž doposud vrátila pouze 8 755 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 8 745 Kč, tedy rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými prostředky, a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne [datum], kdy odeslala předžalobní výzvu s určením lhůty