223 C 235/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 81 266,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 7. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] to po prověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zjištění kreditního skóre posouzením příjmů a výdajů, proměnných údajů týkajících se osoby žalované a lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat od žalobkyně prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce sjednaného ve výši 80 000 Kč, úvěr se zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 2,38 % z výše sjednané úvěrového rámce spolu s úrokem a poplatky vždy k 20. dni kalendářního měsíce se splatností první splátky 20. 8. 2021. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 82 200 Kč a žalobkyni uhradila pouze 9 520 Kč, čímž porušila svůj závazek ze smlouvy, proto žalobkyně využila možnost zesplatnění úvěru ke dni 14. 4. 2022 s tím, že vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho, přestože byla upomenuta také před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalované zaplatit dlužnou jistinu 79 366,41 Kč, náklady vymáhání 400 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč (3 x 500 Kč – za každou splátku v prodlení), a dále smluvní úrok ve výši 23,88 % ročně kapitalizovaný ve výši 13 500 Kč (ode dne následujícího po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od 15. 4. 2022 do 12. 9. 2022) a od 13. 9. 2022 do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby) z dlužné jistiny, a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 3 584,07 Kč (od 15. dne po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od 29. 4. 2022 do 12. 9. 2022) a od 13. 9. 2022 do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby) z dlužné částky. 2. Podáním ze dne 26. 1. 2023 žalobkyně doplnila žalobu. Uvedla, že smlouva byla sjednána prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví) s elektronickým podpisem po registraci a ověření totožnosti žalované, která mohla smlouvu spravovat právě v rámci webového rozhraní. Žalovaná byla zároveň povinna zadat žalobkyní zaslaný SMS kód. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu zrušen. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byla řádně předvolána, nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila prostřednictvím právního zástupce, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy nazvané„ Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo]“ včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 7. 2021 dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 80 000 Kč s úrokem 23,88 % ročně, žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 2,38 % z úvěrového rámce, tj. částku 1 904 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. První čerpání úvěru mělo proběhnout v plné výši úvěrového rámce na účet žalované č. [bankovní účet], pojištění nebylo sjednáno, žalované nebyla vydána karta. Smlouva byla podepsána kódem (elektronickým podpisem). Pro případ prodlení žalované se splátkou byla sjednána povinnost žalované zaplatit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč měsíčně, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a v případě zesplatnění úvěru smluvní pokuty ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. V rámci smlouvy byl také sjednán sazebník poplatků. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad spolu se sdělením banky soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr na její účet, k němuž měla pouze ona dispoziční oprávnění, ve třech platbách provedených dne 27. 7. 2021, 21. 9. 2021 a 1. 11. 2021 v celkové výši 82 200 Kč, řádně zaplatila prvních pět splátek ve výši 1 904 Kč, poté již neuhradila ničeho, tj. zaplatila žalobkyni celkem 9 520 Kč, z toho žalobkyně započetla 2 833,59 Kč na jistinu, 95,09 Kč na úrok za hotovostní transakce a 6 591,32 Kč na úrok. Žalobkyně dle souhrnu eviduje za žalovanou pohledávku na jistině ve výši 79 366,41 Kč. Z dopisu ze dne 14. 4. 2022 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení do 14 dnů od sepsání dopisu. 6. Podle smlouvy a potvrzení o provedení ověření bonity žalované oddělením řízení rizik žalobkyně před uzavřením smlouvy od žalované zjistila, že je vdaná, bezdětná, má středoškolské vzdělání, žije v podnájmu, od září 2018 je zaměstnána v ÚVN v [obec] s čistým měsíčním příjmem ve výši 37 000 Kč a příjmem partnera ve výši 30 000 Kč. Splátky jiným společnostem činí 20 000 Kč. Žalovaná byla lustrována v registrech, přičemž v insolvenčním rejstříku nebyla nalezena, k ostatním registrům a databázím náleží výsledek„ ok“ či„ ověřeno“. 7. Z předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 7 dnů, výzvu ze dne 12. 5. 2022 jí odeslala téhož dne na adresu trvalého bydliště uvedenou shora. 8. Po právní stránce soud postupoval takto. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně tudíž jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky