223 C 88/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované na účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala vrátit zápůjčku do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč. Žalovaná svému závazku nedostála, zápůjčku řádně a včas nesplatila, žalobkyni dosud zaplatila pouze 3 185 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], přičemž [příjmení] kód zadaný žalovanou je dle žalobkyně prostým elektronickým podpisem, po ověření úvěruschopnosti žalované skrze posouzení sdělených údajů týkajících se rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů porovnaných s předloženými doklady, případně lustrací její osoby v příslušných databázích. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení také předžalobní upomínkou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku 3 250 Kč, nákladů za odeslané upomínky v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 515 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, přičemž výsledná částka 3 700 Kč byla ponížena o úhradu žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou sjednaly dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč jakožto bezúčelovou zápůjčku. Žalovaná se naproti tomu zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem 3 250 Kč do [datum]. Úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalované s jakýmkoli plněním bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Z výpisu z účtu žalobkyně včetně sdělení banky a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] vyplatila žalované na její účet částku 10 000 Kč (vlastnictví účtu žalovanou bylo prokázáno také výpisem z účtu žalobkyně s uvedenou platbou ze strany žalované ve výši 1 Kč). Soud se nezabýval otázkou, zda byla smlouva žalovanou řádně podepsána a tedy zda tímto jejím jednáním došlo k uzavření smlouvy. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, a je tedy uzavřena faktickým předáním předmětu zápůjčky, v tomto případě převedením prostředků na účet žalované. Soud proto dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení. K upomínkám nebyl předložen doklad o odeslání či doručení. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dluhu do tří dnů, zásilku jí odeslala v den vyhotovení výzvy [datum] na korespondenční adresu ze smlouvy. 7. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, k tomuto neuvedla téměř ničeho ani v žalobních tvrzeních a nepředložila v tomto směru ani žádné listiny. 8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). 11. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalované. Všeobecné konstatování o tom, že žalobkyně poměry zkoumala a ověřila vyžádanými doklady, není dostatečné. 15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Podle ustálené judikatury soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat či poskytovat poučení jiným způsobem, naopak je odpovědností žalobkyně, že se jednání zúčastní, v opačném případě musí nést procesní následky své neúčasti. 16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku 10 000 Kč a zaplatila žalobkyni dle jejího tvrzení 3 185 Kč. Poskytnutí peněz bylo prokázáno jednak výpisem z účtu žalobkyně, a dále sdělením banky o předmětném účtu a potvrzením o platbě. Žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobkyni uhradila více, než připouštěla žalobkyně, neuplatnila v tomto směru žádnou obranu, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 6 815 Kč, tedy co do rozdílu poskytnutých a vrácených prostředků, a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 6 815 Kč, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zák