225 C 107/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], dne 10. 12. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu [číslo], na základě které se zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr k běžnému účtu ve výši 100 000 Kč, přičemž do této výše byl žalovaný oprávněn úvěr opakovaně čerpat. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 21,9 % ročně a poplatky. Dne 10. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila dlužnou částku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 87 139,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 283,73 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 87 139,94 Kč od 12. 11. 2022 do 10. 2. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 87 139,94 Kč od 11. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 139,94 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínán. 2. Podáním ze dne 3. 8. 2023, které soud hodnotil dle jeho obsahu, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části smluvního úroku s odůvodněním, že při vyhotovení žaloby došlo k administrativnímu pochybení. V tomto rozsahu zpětvzetí tak soud ve výroku I. řízení zastavil podle 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] ze dne 10. 12. 2017 podepsané elektronicky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu č. [bankovní účet] až do výše 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky poskytnuté formou debetu vrátit spolu s úroky ve výši 21,9 % ročně, současně se zavázal platit sjednané poplatky. 5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dala nabídku na základě průměrných příjmů žalovaného ve výši 158 048 Kč, proto neměla pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet a dle odpovídající úvěrové politiky rozhodla, že úvěr schvaluje. 6. Z mimořádného výpisu z účtu za období od 27. 11. 2016 do 10. 12. 2017 plyne, že dne 27. 11. 2016 a 29. 11. 2016 byl žalovaný se splátkou jistiny po splatnosti, dne 29. 11. 2016 a 19. 4. 2017 mu [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla úhradu vždy 5 000 Kč, dne 16. 6. 2017 částku 12 000 Kč. Dne 10. 5. 2017 mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, 10. 7. 2017 mu schválila povolený debet 37 000 Kč. Dne 24. 7. 2017 byl žalovanému poskytnut další úvěr ve výši 220 000 Kč. Dále měsíčně splácel splátku 3 299 Kč [právnická osoba] s.r.o. 7. Z prohlášení o okamžité splatnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 10. 2022. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o přijetí úplaty a oznámení o postoupení pohledávek byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně. 9. Z předžalobní výzvy a seznamu odeslaných předžalobních výzev bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení. 10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná jiná odlišná skutková zjištění. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). 14. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně však z pohledu soudu nesplnila podmínku dostatečnosti, když žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně detailně zkoumala výdaje žalovaného či jeho další závazky, což je evidentní, když se nikterak nepozastavila nad množstvím nových závazků žalovaného v roce bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru ve formě povoleného debetu. Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, jako žalovaný, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Žalobkyně nadto nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.). 15. Soud měl v úmyslu poučit žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila způsobilost žalovaného v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a o toto poučení se připravila. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, pojištění, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. 16. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a právní předchůdkyně žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy. 17. Soud dále zkoumal, zda na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení, v tomto směru vyzval žalobkyni usnesením ze dne 21. 7. 2023, č.j. [číslo jednací] k doplnění tvrzení, kolik žalovaný čerpal na základě smlouvy o povoleném debetu, kolik celkem uhradil a na co byly přijaté úhrady alokovány (jistina, úroky, poplatky atd.). Žalobkyně se své odpovědi omezila na sdělení, že jistina ve výši 87 139,94 Kč včetně jejího vývoje vyplývá z výpisu povoleného debetu a osobního účtu, přičemž na tyto dva výpisy odkázala. Stejně jako na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 581/2014. Byť oba tyto výpisy byly provedeny k důkazu, soud nebyl schopen pro jejich nepřehlednost zjistit informace dostačující pro zjištění, zda vůbec a případně v ja