227 C 137/2023-63 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nejprve rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] dále smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž prostřednictvím financoval koupi zboží, úvěr tedy byl vyplacen zprostředkovateli, a to ve výši 29 838 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 072 Kč (z toho splátka úvěru 993 Kč a pojistné 79 Kč), první splátka byla splatná dne [datum], roční úroková sazba činila 25,22 %, RPSN pak 28,35 %. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména lustracemi v interních i externích databázích. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 7 560 Kč, a právní předchůdkyně proto od smlouvy odstoupila a úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Právní předchůdkyni tak dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 26 311,83 Kč za období od [datum] do [datum], tj. v částce 4 588,87 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a byl vyzván k plnění pod hrozbou podání žaloby, dále však neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně a její zástupce z jednání soudu omluvili, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z listiny nazvané smlouva o klasickém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně, na straně úvěrované pak žalovaný. Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 29 838 Kč, který byl vyplacen jako kupní cena zboží obchodníkovi [webová adresa]. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady úvěru, celkem tedy částku 47 664 Kč, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 072 Kč splatných ke každému 17. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 25,22 %, RPSN činila 28,35 %. 4. Z téže listiny vyplývá, že žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič/závozník s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 087 Kč, nemá žádné závazky a celkové náklady jeho domácnosti činí 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nepředložila žádnou listinu, z níž by bylo možné uzavřít, že tyto údaje byly jakkoli ověřovány. 5. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 7 560 Kč. 6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila, že od smlouvy odstupuje a celý úvěr prohlašuje za splatný ke dni [datum]. 7. Z výzev, upomínky, výpisu úkonů a opakované výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o plnění. 8. Z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění. Poprvé byl prokazatelně vyzván upomínkou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] poštou, která obsahovala výzvu k plnění do [datum]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 10. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. 11. Z dalších (nepodepsaných) listin vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení žádné další relevantní skutečnosti zjištěny nebyly. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 14. Podle § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 15. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni při jednání ve věci poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., tedy poučit ji o tom, aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy k tomu, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného i se zohledněním jeho výdajů. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Z předložené žádosti/smlouvy o úvěru nelze rozumně dojít k závěru, jaké výdaje žalovaný objektivně má, není ostatně ani zřejmé, jakou část z nich skutečně hradí, pokud jde o výdaje více osob ve společné domácnosti. Žalobkyně uspokojivě netvrdila a nijak neprokázala, jak (jinak) dále zkoumala výdaje či majetkové poměry žalovaného; uvedla-li, že žalovaného lustrovala v databázích, výsledky takového prověřování soudu nedoložila. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně (žalobkyně) řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 17. Žalovaný tedy od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal částku ve výši 29 838 Kč, přičemž jí vrátil toliko 7 560 Kč (bylo přitom procesním břemenem žalovaného, aby tvrdil a prokazoval, že žalobkyni či její právní předchůdkyni plnil více). Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o.z, co do částky 22 278 Kč bezdůvodně obohatil, a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení v zákonné výši bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum] se lhůtou k plnění do [datum]. S přihlédnutím k § 573 o. z. tak splatnost pohledávky nastala dne [datum], a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44,18 % jejich skutečné výše (rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 72,09 % předmětu řízení a neúspěchu v rozsahu 27,91 %), tj. v částce 4 293,19 Kč Tyto náklady v celkové výši 9 717,50 Kč sestávají ze soudního poplatku v částce 1 550 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhláš