227 C 45/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný v hotovosti při podpisu převzal finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný sjednané splátky (včetně úroku, poplatků, pojistného) nehradil řádně a včas, poslední splátka byla splatná dne [datum], a ode dne následujícího je v prodlení se zaplacením celého zbývajícího dluhu. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno taktéž dne [datum]. Žalovaný na pohledávku žalobkyně zaplatil toliko [částka], žalobkyně se tak domáhá zaplacení zbylé jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum], tedy v částce [částka], a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný dále neuhradil ničeho, přestože byl k úhradě vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto zjištěním: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedeného dne společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali takto nazvaný dokument, jehož předmětem bylo sjednání spotřebitelského úvěru. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že v hotovosti převzal částku [částka]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] svou pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení své pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno poštou dne [datum]. 7. Z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pod hrozbou podání žaloby. Dle podacího lístku byla výzva odeslána poštou dne [datum]. 8. Z dalších předložených listin soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění. V dalším soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil celkem [částka]. 9. Po právní stránce soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném k datu právního jednání. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. 12. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Protože se žalobkyně, jíž byla postoupena pohledávka její právní předchůdkyně, výslovně domáhala vydání bezdůvodného obohacení, tedy ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, nemohl by soud v důsledku ustanovení citovaného zákona dospět k odlišnému právnímu posouzení věci ani v situaci, kdy uzavření úvěrové smlouvy má za prokázané (nezkoumání úvěruschopnosti vede k absolutní neplatnosti smlouvy, srov. zejména § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Takové posouzení je přitom příznivé pro žalovaného, neboť v případě bezdůvodného obohacení jej nelze zavázat k placení (smluvního) úroku, poplatků, smluvních pokut či dalších s úvěrem souvisejících nároků. Protože žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by plnil více, než připouští žalobkyně, což v řízení bylo jeho povinností, vyšel soud z toho, že žalovanému se dostalo plnění ve výši [částka] a žalovaný naproti tomu zaplatil [částka]. Co do rozdílu uvedených částek, tedy v rozsahu žalované částky, se žalovaný na žalobkyni (její právní předchůdkyni) bezdůvodně obohatil, a je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. 14. V souladu s § 1958 o.z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Protože žalovaný neplnil, s přihlédnutím k § 573 o.z. se ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [datum], dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž rozsahem podané žaloby je soud vázán (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). 15. V rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení soud proto důvodně podané žalobě vyhověl. Ve zbytku, tedy ohledně excesivně požadovaného příslušenství, soud žalobní návrh naopak zamítl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež měla v řízení nepatrný neúspěch týkající se příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.