229 C 100/2023-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 13 536,02 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 22 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč zahrnující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 18 894 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil zcela, uhradil pouze částku 23 100 Kč, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 3. 2. 2023. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 041,56 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 450,61 Kč, úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 689,68 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 889,4 Kč, úhradu za nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 722,75 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 494,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 041,56 Kč ve výši 11,75 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 124,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 188,52 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 24. 5. 2023. 2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 2. 8. 2023 omluvila, žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a formuláře informací o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný finanční prostředky čerpal při podpisu smlouvy. 5. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho celkový měsíční příjem je 25 101 Kč, jeho celkové měsíční výdaje jsou v částce 13 520 Kč, bydlí v nájmu. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán a jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] Z pracovní smlouvy žalovaného bylo dále zjištěno, že má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou se základní mzdou ve výši 21 000 Kč. Z výpisu z účtu označeného jménem žalovaného č. [bankovní účet] za období od září 2020 do listopadu 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zastala žalovanému dne 10. 9. 2020 částku ve výši 25 274 Kč, dne 9. 10. 2020 částku ve výši 26 005 Kč a dne 10. 11. 2020 částku ve výši 24 024 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku ve výši 23 100 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2016, včetně dodatku ze dne 28. 3. 2023 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dle doloženého potvrzení transakce byla smluvená částka za postoupení pohledávek uhrazena právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni. Postoupení pohledávky žalovanému oznámila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 9. 2. 2023, oznámení bylo předáno k přepravě dle podacího archu dne 10. 2. 2023. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je společností s ručením omezeným se způsobem jednání stanoveným v souladu se zákonem. 9. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem údaje uváděné žalovaným blíže zkoumala a ověřovala, a to především stran výdajů (například výpisy z účtu žalovaného). Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterého by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nedostavila, neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. S ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) soud předmětnou