229 C 123/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena dne 9. 6. 2021 smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 10 921 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, která byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 0,85 Kč, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 17. 3. 2023. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky ve vši 10 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1392,6 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 360,59 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 9. 10. 2023 omluvila, žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z formuláře standardních informací o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 14 500 Kč, a to do 9.7.2021 (doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dní). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stráněk [právnická osoba], přičemž žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru online na účet č. [bankovní účet]. Roční zápůjční úrokový sazba byla sjednána ve výši 40 % p.a. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že tento bankovní účet je veden na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba] Schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet byla zkoumána prostřednictvím doložených výpisů z účtu a výplatních pásek, ze kterých bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2019 činila výše příjmu žalovaného 11 269 Kč a v měsíci únoru 2020 činila výše příjmu žalovaného částku ve výši 10 962 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného je pak dále patrné, že výše příjmu žalovaného v měsíci říjnu 2020 činila 38 277 Kč, v měsíci listopadu činila 21 542 Kč a v měsíci prosinci 2020 činila 15 592 Kč; dále byly žalovanému vypláceny různé částky od ČSSZ, a to v měsíci listopadu 2020 ve výši 10 374 Kč, v měsíci prosinci 2020 ve výši 26 100 Kč a v měsíci lednu 2021 ve výši 33 314 Kč. Z potvrzení o platbě bylo dále zjištěno, že na shora uvedený účet vedený na jméno žalovaného byla zaslána částka ve výši 10 000 Kč, a to s datem splatnosti dne 9. 6. 2021. 5. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 29 675,03 Kč výzvou ze dne 17. 4. 2023, a to do 28. 4. 2023. Následně byl opakovaně vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně dne 4. 5. 2023 a rovněž prostřednictvím terénního pracovníka dne 6. 4. 2023. 6. Projektem fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba] [IČO] se společností [právnická osoba], [IČO]. 7. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 17. 3. 2023, jak plyne z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, potvrzením o provedení transakce a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky žalovanému oznámila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 10. 11. 2022, oznámení bylo předáno k přepravě dne 11. 11. 2022. Zároveň byl tímto dopisem žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. 8. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 3. 2023, který byl žalovanému zaslán dne 4. 4. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 30 645,59 Kč do deseti dnů od obdržení podpisu. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 10. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku. 11. Soud neprováděl navrhovaný důkaz dotazem na příslušnou bankovní instituci, neboť jej považoval za nadbytečný, když vlastnictví předmětného účtu bylo prokázáno doloženými výpisy z účtu žalovaného. 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nedostavila, neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. S ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. 20. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také uj