229 C 125/2023-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku 17 000 Kč. Částka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit spolu s částkou 13 600 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 3 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2019. Žalovaná uhradila pouze částku 16 070 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 15 280 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 11 884,34 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 3 395,66 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 891,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 020,87 Kč, úroků ve výši 24,60 % ročně z jistiny ve výši 11 884,34 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 884,34 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, a to s účinností ke dni 23. 3. 2023, postoupení pohledávky byla žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 400 Kč, a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 6 800 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit celkem v 60 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalobkyně zkoumala úěryschopnost žalované prostřednictvím formuláře„ Karta zákazníka“, ve kterém žalovaná uvedla, že žije s partnerem v nájmu a jejím zaměstnavatelem je [anonymizováno], [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná ve formuláři dále uvedla, že v současnosti splácí dluh ve výši 14 160 Kč měsíční splátkou ve výši 1 080 Kč. Celkové příjmy žalované činí 12 759 Kč, výdaje na dopravu činí 3 500 Kč, výdaje na bydlení činí 2 000 Kč. Ve formuláři žalovaná označila, že dokládá výplatní pásky a doklad o výměře důchodu, tyto listiny však připojeny k formuláři nebyly. 4. Z přehledu plateb a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 16 070 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba] byla postoupena na žalobkyně, a to smlouvou ze dne 23. 3. 2023. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo dále zjištěno, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výzvou ze dne 19. 4. 2023, zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky ve výši 20 280 Kč, a to do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo dále zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 7. Z výpisu z obchodního rejstříku byla zjištěna právní subjektivita žalobkyně. 8. Po provedení výše uvedených důkazů došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, podle níž se zavázala poskytovat žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, který žalovaná následně čerpala při podpisu smlouvy, naopak žalovaná se zavázala úvěr splácet sjednanými 60 měsíčními splátkami ve výši 510 Kč spolu s dalšími platbami představující úrok z úvěru a platbu za další služby. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní upomínkou. 9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27 Co 143/2019-113). 16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalované neuvedla. Žalobkyně ničeho nepředložila. Žalobkyně tak neuvedla, ani neprokázala, že ověřovala např. příjem žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. 17. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 17 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila částku 16 070 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 930 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o.