229 C 137/2022-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 809,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 1. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně dle smluvních ujednání úvěr zesplatnila částkou 55 075,99 Kč sestávající z dlužné jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění (nová jistina). Podle smlouvy byl žalovaný mj. v případě prodlení se zaplacením nové jistiny povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení s omezením smluvní pokuty do výše součinu čísla 0,5 a poskytnutých peněžních prostředků, maximálně 200 000 Kč. Uvedená smluvní pokuta počítaná do 29.10.2019 ve výši 7 692,39 Kč byla již žalobkyni přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20.1.2020, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně se, s ohledem na přetrvávající prodlení žalovaného s uhrazením nové jistiny, domáhá touto žalobou uvedené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 47 483,95 Kč za období od 30.10.2019 do 8.7.2022, (za použití zákonného limitu stanoveného ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), jelikož žalovaný ji neuhradil, přestože byl upomínán. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 9.11.2022. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena skrze doklady o příjmech (potvrzení zaměstnavatele o příjmu, výplatní pásky), výpis z účtu, výpisy z databází NRKI a SOLUS, čestné prohlášení a formulář hodnocení klienta, v rámci nějž byly zjištěny údaje týkající se jeho osoby, zaměstnání, příjmů a výdajů. Takto byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 30 369 Kč, měsíční náklady 12 812 Kč a volné zdroje ke splácení 16 557 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl evidován v ISIR, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel nebyl evidován v ISIR a žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně přihlédla ke stanovenému životnímu minimu, k tomu dále uvedla, že vychází také ze sdělení spotřebitele o výdajích a nemá možnost objektivně je ověřit, provedla tzv. scoring žalovaného. Poukazovala na odpovědnost žalovaného při sjednávání smlouvy a na základní soukromoprávní zásady. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se i přes řádné předvolání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.). Žalobkyně byla soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, zejména ve vztahu k jeho výdajům, a to nejen z informací získaných od žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žádné další tvrzení neuvedla, důkazy nenavrhovala. 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 28.1.2019 s žalovaným dohodu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 47 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit jej 30 měsíčními splátkami ve výši 3 473 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 104,88 % ročně, RPSN činila 104,88 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 104 190 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla určena k 14. dni každého kalendářního měsíce. Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů (čl. 6, 6.2 smlouvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po zesplatnění) za dobu od následujícího dne po zesplatnění do úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se spotřebitel ocitne v prodlení se splátkou či její částí o délce 65 dnů. 6. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, z níž byla ověřena jeho totožnost, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze za měsíce listopad a prosinec 2018, z nějž byla ověřena výše průměrného čistého měsíčního příjmu v měsíci listopadu 2018 ve výši 45 283 Kč a v měsíci prosince ve výši 17 552 Kč. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 14.7.2017 bylo zjištěno, že s žalovaným byl uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že není evidována za žalovaným dlužná částka po splatnosti, z výpisu z NRKI (nebankovní registr) bylo zjištěno, že je u osoby žalovaného zaznamenán skóre příznaku 386 (střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky) (– obě lustrace byly provedeny dne 28.1.2019). 7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5.9.2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10.3.2020 ve výroku I a III, vykonatelnosti 14.3.2020, a ve výroku II vykonatelnosti dne 14.5.2020, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 174,34 Kč spolu s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 48 481,95 Kč od 29.10.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,48 % z částky 46 557,36 Kč od 21.5.2019 do zaplacení; výrokem II byla žaloba zamítnuta co do částky 9 222,62 Kč s 9,75% úrokem z prodlení z částky 7 991,05 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení a 65,43% úroku z částky 47 000 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 125 028 Kč a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud po provedení dokazování uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 47 000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn. Soud však shledal nepřiměřeným smluvní úrok ve výši 104,88 % ročně, tento posoudil jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak přiznal úrok pouze ve výši 8,48 % ročně. Smluvní pokuta byla žalobkyni přiznána ve výši 7 692,39 Kč. 8. Z oznámení ze dne 19.5.2019 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru k tomuto dni, jelikož byly naplněny podmínky pro automatické zesplatnění dle smlouvy, a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 56 473 Kč do 10 dnů od odeslání. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 8.7.2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 14 809,61 Kč do 15 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8.7. 2022 na adresu [ulice a číslo] [obec]. 10. Z prohlášení klientů, předsmluvního formuláře nečitelného výpisu z účtu žalovaného soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 28.1.2019 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž mu poskytla úvěr ve výši 47 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 473 Kč spolu s dalšími sjednanými nároky vždy k 14. dni v kalendářním měsíci, což neučinil, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalobkyni byly nároky ze smlouvy přiznány rozsudkem zdejšího soudu citovaným shora a v uvedeném rozsahu byla žaloba zamítnuta. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za další období, kdy žalovaný neuhradil dlužnou novou jistinu úvěru. 12. Po právní stránce postupoval osud následovně. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných,