229 C 145/2023-64 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 275,96 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 20. 5. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit zpět jistinu a částku 31 477 Kč představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný uhradil na dluh pouze částku 14 047 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady zbytku dluhu, s nímž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se dále domáhá zaplacené smluvní pokuty ve v sazbě 0,1 % denně z nesplacené jistiny pohledávky, a to za období od 12. 11. 2021 do 10. 6. 2023, kterou vyčíslila na částku 18 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to i před podáním žaloby, žalovaný však nic nad rámec výše uvedeného na svou pohledávku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 10. 2023 a následně na den 11. 12. 2023. K oběma jednáním se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně se k prvními nařízenému jednání dostavila a z jednání konaného dne 11. 12. 2023 se řádně a včas omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Dne 20. 5. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému částku 36 000 Kč, žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou částku společně s úrokem a poplatky v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 749 Kč, poslední splátka 3 744 Kč (důkaz: smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta, informace o spotřebitelském úvěru). V rámci sjednávání smlouvy ze dne 20. 5. 2020 žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 14 079 Kč, další čistý příjem jeho domácnosti činí 7 000 Kč, jako své odhadované výdaje uvedl 4 200 Kč, své měsíční příjmy dále doložil z dubna a března roku 2020 dle kterých jeho čisté příjmy činily 14 420 Kč a 13 737 Kč (důkaz: zákaznická karta, potvrzení zaměstnavatele za měsíc březen a duben 2020). Žalobkyně zaslal na základě shora uvedené smlouvy na účet vedený na jméno žalovaného částku ve výši 31 560 Kč, částka ve výši 4 440 Kč byla použita k umoření přechozího nesplaceného úvěru [číslo] (smlouva o úvěru, výpis z účtu žalobkyně, zpráva [obec] [anonymizováno] ze dne 30. 10. 2023). Žalovaný uhradil na svůj dluh cekem částku ve výši 14 047 Kč (důkaz: tvrzení žalobkyně). 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2022 (důkaz: smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámen ze dne 20. 12. 2022, oznámení ze dne 15. 2. 2023 včetně potvrzení o odeslání, potvrzení o provedení transakce, potvrzení o zaplacení). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (důkaz: výpis úkonů). Posledně byl vyzván předžalobní upomínkou (důkaz: předžalobní upomínka včetně potvrzení o odeslání). 7. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že finanční prostředky byly poukázány na účet ve vlastnictví žalovaného a rovněž, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně pouze označila důkaz k prokázání, že finanční prostředky byly poukázány na účet žalovaného, a to dotazem na příslušný bankovní institut, což soud provedl. Neoznačila však žádné nové důkazy k prokázání toho, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) neunesla (soud si je vědom, že písemné vyhotovení protokolu ze dne 23. 10. 2023 neobsahuje řádné znění výzvy, které bylo uděleno při jednání, nicméně dle nahrávky i následné odpovědi zástupce žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně byla ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalovaného poučena řádně). 8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 9. Podle § 2 odst. 1 SpÚ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. 16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.). 17. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně zpětně zaplatil částku 14 047 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 SpÚ právo na vrácení těchto prostředků. Platbu soud zohlednil, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší str